ECLI:CZ:US:1999:1.US.534.99
sp. zn. I. ÚS 534/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů E. P., M. P., B. J., J. K., všech zastoupených advokátem JUDr. Z. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 1999, č.j. 7 A 6/96-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 1. 1993, č.j. OPÚ 1890/92-Vá, Okresní úřad v Berouně, okresní pozemkový úřad, schválil dohodu o vydání nemovitosti, uzavřenou mezi Lesy ČR - Lesní závod Dobříš, jako osobou povinnou a E. P. a Z. P. jako osobami oprávněnými. Toto rozhodnutí potvrdilo Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, rozhodnutím ze dne 28. 12. 1993, č.j. 785/93-550, 3992/93-450.
Proti tomuto rozhodnutí Ministerstva zemědělství podali žalobu A. Z., O. P. a H. Z. (dále jen "žalobci"). Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem této žalobě vyhověl, citované rozhodnutí Ministerstva zemědělství zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že MUDr. J. Z. (právní předchůdce žalobců) prý řádně a včas uplatnila restituční nárok, což vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Berouně "sp. zn. 6 C 71/93".
Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 25. 8. 1999, č.j. 1518/99-5010/Ja, zrušilo citované rozhodnutí Okresního úřadu v Berouně, pozemkového úřadu ze dne 27. 1. 1993, neboť bylo vázáno právním názorem, obsaženým v uvedeném rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména uvedli, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR. V daném případě prý jim totiž nebylo umožněno zúčastnit se projednávané věci před Vrchním soudem v Praze, vyjádřit se ke všem důkazům a navrhovat důkazy další, neboť soud je nevyzval, aby vstoupili do řízení jako účastníci. Proto navrhují napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušit.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To Ústavní soud učinil a dospěl k těmto závěrům.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel - před jejím podáním - vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V daném případě stěžovatelé podali ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo skončeno, neboť napadeným rozsudkem Vrchní soud v Praze zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. 12. 1993, které následným rozhodnutím ze dne 25. 8. 1999 zrušilo rozhodnutí Okresního úřadu v Berouně ze dne 27. 1. 1993. Okresní úřad proto bude povinen vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. Je nesporné, že v řízení před okresním úřadem budou stěžovatelé jeho účastníky a že tedy jejich procesní práva budou v plné míře respektována.
Ústavní soud proto (veden principem minimalizace zásahů do kompetencí jiných orgánů veřejné moci) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - takže se jí nemůže zabývat meritorně.
Ústavní stížnost je tedy nepřípustná (§35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj