ECLI:CZ:US:1999:1.US.547.98
sp. zn. I. ÚS 547/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele ing. Dr. Z. K., zastoupeného JUDr. O. P., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 16 Co 282/98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 15. 12. 1998.
Ústavní stížností napadl výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a to ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 1998, čj. 19 C 77/96 - 173, jímž byl zamítnut jeho návrh proti odpůrci V., a. s., se sídlem v Ostravě, na zaplacení částky Kč 300 000,-- s přísl. z titulu nezaplacení odměny za využití zlepšovacího návrhu. Stěžovatel uvádí podrobnosti případu a vesměs opakuje námitky, které již uplatňoval během soudního řízení a se kterými se odvolací soud ve svém rozsudku náležitě vypořádal.
Z hlediska ústavněprávního stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Porušení shledává v tom, že "vlastnictví silného podniku bylo oproti vlastnictví pracovníka zneužito v neprospěch zlepšovatele". Ve svém přípise ze dne 27. 2. 1999 stěžovatel rozšiřuje podanou ústavní stížnost, uvádí, že napadeným rozhodnutím byl porušen též čl. 34 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Toto podání Ústavní soud nemohl brát v úvahu, neboť nebylo učiněno advokátem, kterého stěžovatel k zastupování před Ústavním soudem zmocnil; z tohoto hlediska je však ústavní stížnost přezkoumávána, i když se stěžovatel uvedených článků nedovolává.
Ústavní soud k předložené ústavní stížnosti konstatoval, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví. Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Soudní moc dle Ústavy ČR je svěřena soudům především k tomu, aby tyto zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 odst. 1), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1). Obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1), v daném případě ustanoveními občanského soudního řádu. Pokud jde o dokazování v občanském soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§132) a především stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§120).
Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě, který ve svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která v celém rozsahu jako věcně správná převzal i s jeho právními závěry, se ve svém rozsudku vypořádal se všemi okolnostmi závažnými pro jeho rozhodnutí. V jeho postupu Ústavní soud namítané porušení čl. 11 odst. 3, resp. čl. 34 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod neshledal a má za to, že stanovisko, vyslovené v napadeném rozsudku, že se nejedná o zlepšovací návrh ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 zákona č. 84/1972 Sb., je odpovídající zjištěným skutečnostem, a že tedy rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu, je ve svém výsledku správný.
S ohledem na toto zjištění Ústavní soud musel dospět k závěru, že se v daném případě jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.
Proto senát Ústavního soudu tímto usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 1999 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu