ECLI:CZ:US:1999:1.US.547.99
sp. zn. I. ÚS 547/99
Usnesení
I. ÚS 547/99
Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti paní M. M., zastoupené na základě plné moci JUDr. P. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 5 To 462/97, mimo ústní jednání takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5. 11. 1999 došel Ústavnímu soudu návrh ze dne 29. 10. 1998 (správně má být: 1999) podaný k poštovní přepravě dne 4. 11. 1999 paní M. M., zastoupenou na základě plné moci JUDr. P. P., advokátem, jímž se domáhá zrušení v úvodní části tohoto usnesení citovaného rozhodnutí obecného soudu.
Ve smyslu §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (§75 odst. 1 zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 5 To 462/97 bylo rozhodnutím vydaným pouze z podnětu odvolání obvodního státního zástupce v Praze 1. Jako takové je rozhodnutím konečným, proti němuž není řádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k této jeho nenapadnutelnosti stěžovatelkou, jakož i s ohledem na skutečnost, že ona sama k jeho vydání odvolacím soudem nezavdala ve smyslu §75 odst. 1 zákona podnět, je nutno ho považovat podle §72 odst. 2 zákona za skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.
Dnem, kdy došlo k této skutečnosti je den vzniku napadaného usnesení, tzn. 30. 10. 1997, kdy předmětné usnesení de iure vzniklo. Tento den je také prvním dnem šedesátidenní lhůty ve smyslu §72 odst. 2 zákona a nikoliv den doručení napadaného usnesení. Naposledy uvedený den je rozhodný pouze v případech, je-li ústavní stížností napadáno rozhodnutí o posledním prostředku podle §75 odst. 1 zákona, k němuž dal stěžovatel právě svým řádným opravným prostředkem podnět. Jelikož stěžovatelka ve věci této svou ústavní stížností napadané usnesení vrchního soudu neiniciovala, potom pokud se jí způsobem popsaným v §72 odst. 1 zákona dotýká, může proti němu ústavní stížností brojit, ale jen v šedesátidenní lhůtě, jejíž počátek je vázán na vznik tohoto usnesení, nikoliv však na den jeho doručení stěžovateli.
Prvním dnem předmětné lhůty procesní je 30. 10. 1997. Její konec pak připadl na den 28. 12. 1997, což byla neděle; posledním dnem uvedené lhůty se tedy stal 29. 12. 1997.
Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě s adresou Ústavního soudu dne 4. 11. 1999.
Z uvedeného tedy plyne, že návrh byl podán po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle §43 odst. 1, písm. b) zákona mimo ústní jednání návrh odmítnout.
Pokud by měla být v §72 odst. 2 zákona stanovená prekluzivní lhůta podáním učiněným dne 4. 11. 1999 zachována, musel by petit tohoto návrhu (VI.) brojit nikoliv proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 5 To 462/97, nýbrž proti usnesení téhož soudu ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. 5 To 177/99, a to ve lhůtě počítané od 11. 10. 1999, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno ve smyslu §72 odst. 2 zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 1.12. 1999
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj