ECLI:CZ:US:1999:2.US.103.98
sp. zn. II. ÚS 103/98
Usnesení
II. ÚS 103/98
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. S.H., zast. advokátem JUDr. J.Ž., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze z 23.10.1997 č.j. 1 Co 59/97-56 a Městského soudu v Praze z 28.11.1996 č.j. 34 C 107/95-36 za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva vnitra jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 9.3.1998 ústavní stížnost proti uvedeným rozsudkům a navrhl, aby Ústavní soud vydal tento nález:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10.1997 č.j. 1 Co 59/97-56, jakož i jemu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.11.1996 č.j. 34 C 107/95-36 v zamítavém výroku, kterým nebylo vyhověno mé žalobě, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se uvádění, že jsem byl evidován jako osoba uvedená v §2 odst. 1 písm. b) zák. č. 451/1991 Sb., bylo porušeno základní právo stěžovatele ing. S.H. uvedené v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.10.1997 č.j. 1 Co 59/97-56 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.11.1996 č.j. 34 C 107/95-36 v napadeném rozsahu se zrušují.
Česká republika - Vrchní soud v Praze je povinna zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku ve výši, jak bude Ústavním soudem určena, a to do 3 dnů od právní moci tohoto nálezu k rukám JUDr. J.Ž.
Žalobce v návrhu uvedl, že dne 6.2.1998 podal ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu. Ústavní soud vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby zjistil, bylo-li dovolání přípustné a plnilo-li funkci posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje nebo přípustné nebylo a uvedeným procesním prostředkem bylo už odvolání.
Rozsudkem Nejvyššího soudu z 12.1.1999 č.j. 30 Cdo 1013/98-85 bylo dovolání zamítnuto. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se Nejvyšší soud dovoláním
II. ÚS 103/98
přípustným podle §239 odst. 2 občanského soudního řádu věcně zabýval, neshledal je však důvodným.Tato skutečnost znamená, že návrh je podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustný, neboť stěžovatel před jeho podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nepočítaje v to návrh na povolení obnovy řízení. Za takový poslední prostředek se podle ustálené a sjednocené judikatury Ústavního soudu považuje dovolání, které je přípustné.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh jako nepřípustný odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Proti usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 1999
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj