ECLI:CZ:US:1999:2.US.145.99
sp. zn. II. ÚS 145/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele R. L., o ústavní stížnosti ze dne 16. 2. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, čj. 3 To 34/99-1022, ze dne 15. 1. 1999, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 1998, sp. zn. 11 T 168/98, došlo ve více ohledech k porušení zákonů, a současně navrhl, aby jej Ústavní soud z vazby propustil, případně zajistil jeho propuštění z vazby na svobodu na základě přijetí písemného slibu.
V odůvodnění stížnosti uvedl, že napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno jeho žádosti o propuštění z vazby, ačkoliv stěžovatel má za to, že v jeho případě není dán žádný z vazebních důvodů, a to proto, že chybí konkrétní skutečnosti, které jsou podmínkou všech vazebních důvodů. Pokud jde o vazební důvod dle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, stěžovatel namítá, že nic nenasvědčuje tomu, že by chtěl uprchnout nebo se skrývat ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání, s tím, že jeho údajně rozsáhlá trestná činnost je z pohledu tohoto vazebního důvodu nerozhodná. Rovněž tak pokud jde o vazební důvod dle §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu, je dle jeho názoru z dosavadního průběhu trestního řízení zřejmé, že neměl v úmyslu ovlivňovat svědky, aby vypovídali v jeho prospěch. Stejně tak není dán ani důvod vazby dle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu, který navíc ani v rozhodnutí okresního soudu o vzetí do vazby ze dne 15. 11. 1997, sp. zn. Nt 3479/97, nebyl uveden.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 To 34/99, ze dne 15. 1. 1999, kterým byla zamítnuta stížnost proti zamítavému rozhodnutí soudu prvého stupně o návrhu na propuštění z vazby a nebyl přijat písemný slib obžalovaného, neboť bylo shledáno, že trvají důvody vazby dle §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Námitky stěžovatele totiž směřují proti důvodům vzetí do vazby, věcně se proto vztahují k usnesení o vzetí do vazby, které však ústavní stížností napadeno nebylo. Bylo-li tedy již pravomocně rozhodnuto o vzetí do vazby a nebyla-li proti tomuto rozhodnutí podána ústavní stížnost, není Ústavní soud oprávněn v řízení o ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí věcně zaměřenému k důvodům nepropuštění z vazby, přezkoumávat otázky důvodů vzetí do vazby.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 27. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu