ECLI:CZ:US:1999:2.US.154.99
sp. zn. II. ÚS 154/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele Z. S., zastoupeného advokátem JUDr. L. M., o návrhu ze dne 9. 3. 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém návrhu s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech směřoval ústavní stížnost proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 10, který odmítá vydat rozhodnutí podle §80 odst. 1 tr. řádu ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 27/88, Rt 1299/91 a Spr. 258/99.
Na objasnění návrhu uvedl, že byl vlastníkem rodinného domku v K. ul. č. 27 v Praze 10. Dne 3. 12. 1986 v tomto domě byla provedena domovní prohlídka a při ní byl zabaven bankovní a rozmnožovací papír v celkové hodnotě 62.942,- Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 27/88, ze dne 29. 6. 1988, byl uznán vinným za umožnění aktivní činnosti svědků Jehovových ve svém domě a ukrývání zmíněného papíru. Byl odsouzen dle §178 a §116 tr. zákona k trestu odnětí svobody a současně bylo vysloveno propadnutí rodinného domku se stavební parcelou a magnetofonu zn. Sanwa 2066. Ohledně papíru nebyl vysloven žádný výrok, pouze v odůvodnění byla konstatováno, že nebyl zjištěn vlastník věci a není možné ani vyslovit zabrání věci podle §73 odst. 1 tr. zákona, neboť se jedná o věci skryté, jejichž vlastník není znám, a které podle ustanovení §453 odst. 2 obč. zák. náleží státu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. Rt 1299/91, byl rehabilitován a rozsudek, sp. zn. 4 T 27/88, ze dne 29. 6. 1988, i všechna rozhodnutí na něj navazující byla zrušena. Dále navrhovatel uvedl, že dne 25. 10. 1991 zaslal Obvodní prokuratuře pro Prahu 10 čestné prohlášení o tom, že papír je jeho majetkem, a výzvu k jeho vydání.
Obvodní prokuratura mu sdělila, že čestné prohlášení není dostatečným podkladem a že je nutné obrátit se na soud s žalobou o vydání. Proto podal žalobu na vydání papíru dle zák. č. 87/1991 Sb., kterou vzal však po poučení soudem zpět.
Dne 26. 12. 1995 požádal Obvodní soud pro Prahu 10 podle §80 odst. 1, 3 tr. řádu o vrácení papíru s tím, že žádné rozhodnutí nebylo o jeho odnětí učiněno. Obvodní soud mu sdělil, že v mezidobí došlo ke zničení papíru vlivem vlhka a hlodavců a že jeho věc je běžným případem řídícím se občanským zákoníkem.
Navrhovatel proto podal dne 26. 11. 1997 žádost o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Ministerstvo spravedlnosti dopisem ze dne 15. 4. 1998 sdělilo, že nebylo-li rozhodnuto o propadnutí nebo zabrání papíru, nemohlo být takové rozhodnutí zrušeno, s tím, že pokud navrhovatel není s tímto stanoviskem spokojen, může postupovat dle §10 zák. č. 58/1969 Sb.
Dne 26. 4. 1998 se obrátil navrhovatel na předsedu Obvodního soudu pro Prahu 10 s tím, že dle jeho názoru se o běžný případ, řídící se občanským zákoníkem, nejedná a trvá na vydání rozhodnutí o zabavení papíru dle trestního řádu. Proti opětovnému odmítnutí této žádosti podal stížnost podle §35 odst. 1 písm. b) zák. č. 436/1991 Sb. předsedovi Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze dopisem ze dne 22. 2. 1999, sp. zn. Spr. 309/99, sdělil, že postup Obvodního soudu pro Prahu 10 považuje za správný a odkázal na závěry obsažené ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 15. 4. 1998.
Navrhovatel se závěry všech uvedených orgánů ohledně nutnosti domáhat se práva v občanskoprávním řízení nesouhlasí, neboť dosud nebylo vydáno rozhodnutí o zabavení nebo vrácení papíru a žádá Ústavní soud, aby vydal nález, dle kterého je Obvodní soudu pro Prahu 10 povinen do 10 dnů od jeho vyhlášení rozhodnout formou usnesení o žádosti, kterou mu navrhovatel předložil na základě §80 odst. 1, 3 tr. řádu dne 26. 12. 1995 a znovu dne 26. 4. 1998.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. Rt 1299/91, 4 T 27/88, 7 C 41/92, Spr 258/98, a spis Ministerstva spravedlnosti, sp. zn. 429/97, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Z obsahu připojených spisů Ústavní soud ověřil skutková tvrzení, uvedená v návrhu, a při posuzování stížnosti zejména vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 27/88, ze dne 29. 6. 1988, z jehož odůvodnění je zřejmé, že soud nevyslovil propadnutí věci - kancelářského papíru, neboť nebylo prokázáno vlastnictví věci a proto ani nebylo možno vyslovit zabrání věci podle §73 odst. 1 tr. zák., neboť se jedná o věci skryté, jejichž vlastník není znám, a které dle ustanovení §453 odst. 2 o.z. náleží státu.
Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že při domovní prohlídce, konané dne 3. 12. 1986, byl odňat papír, jehož vlastník nebyl znám, s tím, že navrhovatel tvrdil, že on není jeho vlastníkem, neví, z jakých důvodů se papír nachází v jeho domě, a bylo pouze prokázáno, že papír byl zakoupen z prostředků náboženské sekty Svědkové Jehovovi. Z těchto důvodů nebylo ohledně této věci ani vůči žádné osobě vzneseno obvinění. Konečně je zřejmé, že v mezidobí došlo ke zničení papíru. Navrhovatel se přesto domáhá, aby soud dodatečně vydal v trestní rovině rozhodnutí o zabrání a vrácení odňatého papíru (nyní neexistujícího).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že bylo a je věcí odpovědnosti navrhovatele, aby se adekvátním způsobem svých práv domáhal, a to občanskoprávní cestou, neboť z předložených spisů, i ze samotného tvrzení navrhovatele plyne, že tak dosud důsledně neučinil.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. jako návrh nepřípustný, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práva zákonem mu určené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. 6. 1999 JUDr. Iva Brožová
soudkyně Ústavního soudu