ECLI:CZ:US:1999:2.US.199.98
sp. zn. II. ÚS 199/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudů Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatelky slečny M.L., zastoupené advokátem JUDr. T.K., o ústavní stížnosti proti usnesení OSZ ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. 2 Zt 1947/96, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod dovolávala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její stížnost do usnesení IMV, čj. IN-99/TR-97, o odložení jejího trestního oznámení na policistu D.Č. z důvodů ublížení na zdraví, odůvodněnou tím, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak.
Navrhovatelka nesouhlasí se závěry, ke kterým dospěly orgány činné v trestním řízení, poukazuje na rozpory ve svědeckých výpovědích, opomíjení předložených lékařských zpráv, i na způsob, jakým byly svědecké výpovědi získávány. Je přesvědčena, že orgány činné v trestním řízení neposuzovaly předmětnou věc v její plné šíři a upřednostnily hledisko falešné profesionální solidarity.
Z připojeného spisu OSZ Ústavní soud zjistil, že usnesením OSZ ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. 2 Zt 1947/96, byla stížnost do usnesení o odložení trestního oznámení zamítnuta jako nedůvodná s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že ke zranění navrhovatelky nedošlo způsobem, který uvádí ve svých výpovědích, a její tvrzení nebyla prokázána svědeckými výpověďmi.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, neboť napadeným usnesením bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení, přičemž rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, na čemž nemůže nic změnit subjektivní přesvědčení stěžovatelky o spáchání trestného činu, neboť nemá z hlediska trestního řízení rovnocenné postavení s orgány činnými v trestním řízení. Z uvedeného důvodu nemohlo být proto dotčeno právo navrhovatelky na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Ostatně stěžovatelce navíc nic nebrání domáhat se náhrady škody v rámci občanskoprávního řízení.
Ústavnímu soudu proto nezbylo ze shora uvedených důvodů než návrh na ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 6. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu