ECLI:CZ:US:1999:2.US.219.99
sp. zn. II. ÚS 219/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti A. P., zastoupeného JUDr. K. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. 6 To 489/98, rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. 1 T 63/98, a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 7 TP 43/99, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, který došel Ústavnímu soudu dne 30. 4. 1999 se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 7 TP 43/99, stejně jako proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. 1 T 63/98, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. 6 To 489/98, v trestní věci pohlavního zneužívání a soulože mezi příbuznými.
V rozhodnutí o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Ministerstvem spravedlnosti ČR, spatřuje stěžovatel porušení jednoho z jeho základních práv, a to čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K tomuto porušení základního práva došlo podle stěžovatele již při řízení před soudem prvého stupně, když mu nebyl dán dostatečný čas a prostor pro přípravu na řádnou obhajobu.
Dále vytýká, že orgány činné v trestním řízení zanedbaly svoji povinnost již v přípravném řízení, když včas neprovedly důkaz gynekologickým vyšetřením dcery bezprostředně po výslechu.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ustanovení §266 tr. ř. je stížnost pro porušení zákona jedním ze dvou mimořádných opravných prostředků v trestních věcech. Směřuje vždy proti pravomocnému rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele. Stížnost pro porušení zákona ve vztahu na Ministerstvo spravedlnosti ČR je fakultativní, to znamená, že ministr spravedlnosti ji může, ale nemusí podat. Podle ustanovení odst. 7 cit. paragrafu je stížnost pro porušení zákona nevynutitelná, neboť proti rozhodnutí ministra není nová stížnost pro porušení zákona přípustná.
Stížnost pro porušení zákona bylo možno podat proti pravomocným rozhodnutím obou soudů. Rozsudek Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 1 T 63/98 , ze dne 5. 8. 1998 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 489/98. Ústavní stížnost by mohla směřovat proti těmto pravomocným rozhodnutím, kdy však lhůta 60 dnů pro jejich podání je zmeškána. Nelze ji totiž odvozovat od rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 7 TP 43/99.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podaný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh nepřípustný a podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 11. května 1999