ECLI:CZ:US:1999:2.US.286.98
sp. zn. II. ÚS 286/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti V.D., zastoupeného advokátem JUDr. V.M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 12/97, ze dne 22. 4. 1998, takto:
Ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 Ústavy ČR domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se při nezměněném výroku o vině pokusem trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 a 2 písm. h) tr. zákona pod bodem I/1 b) a pokusem vraždy podle §219 odst. 1 a 2 písm. c), h) tr. zákona pod bodem II/1 a) dopustil skutky blíže popsanými pod bodem A, B 1, C, D, E trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, skutkem bod bodem B 2 trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona, za což byl odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 20 roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a dále mu byl uložen trest propadnutí věci - pistole a vyslovena povinnost nahradit škodu.
Na odůvodnění svého návrhu uvedl, že u skutku vůči poškozené B. nebylo vyhověno jeho návrhu na opatření důkazu krevní zkouškou metodou značky DNA a znaleckým posudkem o tom, jakou sílu je schopen, jsa po úrazu, vyvinout při nakládání s břemenem, odpovídajícím váze poškozené B., ačkoliv by právě z těchto důkazů bylo bezpečně zjištěno, že to nemohl být on, kdo poškozenou odtáhl a vhodil do výtahové šachty. Dále u skutku vůči poškozené H. namítal, že nebylo rovněž vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování, a to znaleckou expertízou ohledně pravděpodobného stáří daktyloskopických stop, zjištěných na umělohmotné desce. Poté poukázal na skutečnost, že závěr o vině se opírá o změněnou výpověď svědkyně M. a naopak nepřihlíží k výpovědi K., potvrzující jeho obhajobu s tím, že rovněž nebylo přihlédnuto k důkazu výpisem z počítače, z něhož se podává, že 2. 2. 1996 v 6.45 byl v hotelu P. a tudíž se nemohl za 2,5 hod. dopravit do P., neboť by musel urazit 296 km v nepříznivých zimních podmínkách. Konečně namítal nesprávnou kvalifikaci újmy na zdraví, způsobené J.Z., neboť charakter zranění a délka léčení neodpovídá kvalifikaci podle §234 odst. 2 písm. b) tr. zákona, ale lehké újmě dle odst. 1 cit. ustanovení.
Z připojeného spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7 T 36/97, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl mimo jiné uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákona, a to na základě zjištění, že dne 11. 1. 1996 v 8.45 hod. v chodbě domu v H., za součinnosti obžalovaného M.Č., spočívající v pomoci při zablokování výtahu, přestřihnutí kontaktu zvonku a vypnutí osvětlení, napadl poštovní doručovatelku P.B., v úmyslu zmocnit se doručovaných peněz, když jí vstříkl do očí slzný plyn, srazil ji na zem a zmocnil se poštovní brašny s finanční částkou ve výši 167.528,- Kč ke škodě jejího zaměstnavatele Č., a poté v úmyslu jmenovanou usmrtit a zakrýt tak předchozí závažný čin ji vhodil do 4 m hluboké výtahové šachty, čímž jí způsobil tržnou ránu ve vlasaté části hlavy, chemický zánět očí, vykloubení pravého kyčelního kloubu s odlomením části hlavice pravé stehenní kosti s trvalými následky, když ke smrtelnému následku nedošlo jen náhodou a dále pokusem vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zákona, kterého se dopustil tak, že dne 2. 2. 1996 kolem 9.30 hod. v chodbě domu v P., surově fyzicky napadl poštovní doručovatelku M.H., v úmyslu zmocnit se doručovaných peněz a na místě ji usmrtit, když ji opakovaně udeřil velkou intenzitou tupým předmětem do hlavy, čímž jí způsobil mnohočetné tržné rány hlavy, tříštivé zlomeniny kosti lební klenby a spodiny s vpáčenou zlomeninou na přechodu čelní a temenní kosti vlevo s krvácením pod tvrdou lební plenu a zhmožděninu mozkové tkáně, dále zlomeniny očnice a lícní kosti vlevo s krvácením do dutin horní čelisti, jakož i další zranění pravé horní končetiny se stále přetrvávající pracovní neschopností, když k úmrtí poškozené nedošlo jen díky včasné specializované lékařské pomoci, jmenované poškozené při činu odcizil finanční částku ve výši 126.423,10 Kč ke škodě Č.
Jak Ústavní soud vyslovil již v mnoha svých rozhodnutích, není soudem nadřízeným soudům obecným ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností, to ovšem za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu), jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, jakož i ustanovením §125 tr. řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důvodů a rovněž tak, jakými právními úvahami se řídily v otázce viny a trestu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" toto hodnocení důkazů obecnými soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného principu soudní nezávislosti. Předeslané se plně vztahuje i na projednávanou věc s tím, že novelou č. 292/1993 Sb., došlo k opuštění zásady materiální pravdy, což jinými slovy znamená, že rozsah dokazování se omezuje na zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obdobné stanovisko je vyjádřeno i v rozhodnutí č. 10/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém se uvádí: "Jestli je již zřejmé, jak je nutno ve věci rozhodnout, nelze provádět další důkazy, byť by měly vztah k projednávané věci, neboť by se oddalovalo včasné rozhodnutí." Protože v případě pokusu vraždy na poštovní doručovatelce P.B. obecné soudy dospěly k závěru, že skutek spáchal stěžovatel, nacházející se na místě činu nejenom na základě svědeckých výpovědí MVDr. L.O., V.D., P.H., V.T., M.L., M.T., ale též proto, že popis poškozené vylučoval, aby pachatelem byl spoluobžalovaný, a dále proto, že zjištěné biologické stopy, tj. lidská krev skupinové vlastnosti "O" odpovídá i krevní skupině, jakou má stěžovatel, který byl také na rozdíl od spoluobžalovaného zraněn, nelze z hlediska dodržení zásady volného hodnocení důkazů a zásady náležitého zjištění skutkového stavu věci závěru soudu o vině stěžovatele nic vytknout. Totéž platí ohledně závěru soudu o tom, že to byl stěžovatel, kdo 2. 2. 1996 v 9.30 hod. v domě v P. napadl doručovatelku M.H., a to nejen na základě změněné výpovědi svědkyně M., ale též svědků Č. i Š. a dále svědků Č. a R., kteří potvrdili jeho přítomnost i v blízkosti místa činu, když o možnosti pochybení při vkládání dat do počítače není sporu, a naopak, když se stěžovatel ani nepokusil vysvětlit výskyt jím vyrobené desky, na které byly zjištěny daktyloskopické stopy, na místě činu a v době činu. Jakkoliv tedy neoslyšené návrhy na doplnění dokazování téměř vždy založí nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (III. ÚS 61/94), má Ústavní soud za to, že v dané věci se o takovou situaci nejedná, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodnutí obecných soudů splňuje podmínky uvedené v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu i §125 tr. řádu, a to s tím důsledkem, že Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do jejich pravomocí. Ohledně námitky nesprávné kvalifikace újmy na zdraví, způsobené J.Z., protože charakter zranění a délka léčení neodpovídá kvalifikaci dle §234 odst. 2 písm. b) tr. zákona, ale jen lehké újmě na zdraví dle odst. 1, Ústavní soud uvádí, že jde o námitku zcela v rovině obecných soudů a nikoliv v rovině ústavní. Všechny uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout s tím, že samotný nesouhlas s právním posouzením v otázce lehké či těžké újmy na zdraví neposunuje věc do ústavní roviny.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 6. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu