ECLI:CZ:US:1999:2.US.293.99
sp. zn. II. ÚS 293/99
Usnesení
II. ÚS 293/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky H. Š., zastoupené advokátkou JUDr. L. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 1997, čj. 15 Co 337/97, 15 Co 336/97, 15 Co 415/97-299, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se v odvolacím řízení u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozsudku soudu I. stupně, kterým nebyl uznán její nárok na náhradu věcné škody způsobené jí při dopravní nehodě dne 28. 3. 1982 v katastru obce M. - M. Napadaným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo rozhodnuto o tom, že se potvrzuje rozsudek soudu I. stupně ze dne 28. 9. 1995 doplněný rozsudkem ze dne 10. 7. 1996 a usnesením ze dne 31. 1. 1997 ve výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem řízení, tj. Českou pojišťovnou.
Navrhovatelka podala proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, které bylo zamítnuto pro soudem konstatované zmeškání lhůty. Navrhovatelka je toho názoru, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno její právo na soudní ochranu zajištěné článkem 36 Listiny základních práv a svobod a právo na projednání její věci bez zbytečných průtahů zaručené článkem 38 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud ČR se předně zabýval procesními náležitostmi podané ústavní stížnosti.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z obsahu spisu ústavní soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu byl zástupkyni navrhovatelky (u obecných soudů žalobkyně) doručen dne, 10. 9. 1997.
Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 9. 1997. Dnem doručení rozsudku odvolacího. soudu navrhovatelce počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní
II. ÚS 293/99
stížnosti. Jestliže tedy navrhovatelka podala svůj návrh k Ústavnímu soudu ČR teprve dne 13. 6. 1999, jak bylo zjištěno z razítka podací pošty, stalo se tak po lhůtě, stanovené zákonem o ústavním soudu. K datu doručení rozhodnutí dovolacího soudu navrhovatelce, kterým je den 14. 4. 1999, nebylo možno přitom ústavním soudem přihlédnout, nebot' rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání by splňovalo podmínku posledního opravného prostředku ve smyslu ust. §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, v souvislosti s podanou ústavní stížností proti rozhodnutí odvolacího soudu tehdy, pokud by dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo shledáno přípustným.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než rozhodnout tak, jak je uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. Vojtěch Cepl, soudce Ústavního soudu
V Brně dne 20. 7. 1999