ECLI:CZ:US:1999:2.US.315.99
sp. zn. II. ÚS 315/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti B. Š., zastoupené JUDr. M. C., takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, který došel Ústavnímu soudu dne 25. 6. 1999, se domáhá stěžovatelka zrušení rozhodnutí Městského úřadu-finančního odboru v Boskovicích, aniž by blíže upřesnila petit, o které rozhodnutí se jedná.
Z textu strohého zdůvodnění návrhu, obsaženého v kap.II. však vyplývá, že stěžovatelka brojí proti výsledku vyhledávacího řízení a nikoli proti řízení vykonávacímu. Vyplývá to i z povahy věci, když uvádí, že byla uznána vinnou z přestupku, za který jí byla vyměřena pokuta spolu s náklady řízení ve výši 700,- Kč. V exekučním řízení byla zavázána zaplatiti dalších 200,- Kč, uvádí, že její právní zástupce nebyl uvědoměn o konaných úkonech a že ve věci bylo rozhodnuto bez výslechu stěžovatelky, a to pouze na základě jednostranné výpovědi poškozené. Jí samé nebylo umožněno se k věci vyjádřit a k takto tvrzené skutečnosti správní orgán nepřihlédl ani v rámci odvolacího řízení, ani v řízení exekučním.
Je proto přesvědčena, že pravomocným rozhodnutím ve věci bylo porušeno její základní právo, vyplývající z čl. 3 odst. 3 ve vztahu na čl. 36 odst.1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud při porovnání k návrhu přiložených dokladů zjistil, že exekuční příkaz č. j. RVV/P/15/98/MO - 369/EX-99, byl exekučním správním orgánem vydán dne 18. 3. 1999. Rozhodnutí, které stěžovatelka uvádí jako důkaz s datem vydání 23. 4. 1999, je rozhodnutím k námitce proti tomuto exekučnímu příkazu.
Obě rozhodnutí byla tedy vydána ve vykonávacím řízení, kdy exekuční orgán splnil také ustanovení §74 spr. ř., o čemž svědčí skutečnost, že proti exekučnímu příkazu podal právní zástupce stěžovatelky včas a řádně námitky. Orgán, provádějící výkon rozhodnutí, je oprávněn pouze zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro výkon rozhodnutí, nikoli věcnou správnost exekučního titulu, kterým je sám vázán.
Dle dikce podaného návrhu stěžovatelka napadá rozhodnutí ve věci samé, t. j. exekuční titul. Toto rozhodnutí ze dne 12. 6. 1998, č. j. KPP/43/98, bylo potvrzeno odvolacím správním orgánem rozhodnutím ze dne 31. 8. 1998. Obě rozhodnutí byla stěžovatelce i jejímu právnímu zástupci řádně doručena, takže právní moc rozhodnutí, č. j. KPP/43/98, nastala dnem 4. 9. 1998.
Proti tomuto rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím ze dne 31. 8. 1998, č. j. RVV/P/15/98/Mo, mohla jedině stěžovatelka uplatnit ústavní stížnost. Uplatnila ji teprve dne 25. 6. 1999, kdy již bylo na podání ústavní stížnosti podle ustanovení čl. 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po uplynutí 60denní lhůty pozdě.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože se jedná o návrh podaný po lhůtě.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 19. října 1999