ECLI:CZ:US:1999:2.US.316.99
sp. zn. II. ÚS 316/99
Usnesení
II. ÚS 316/99
Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana F. H., zastoupeného na základě plné moci Mgr. V. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 1998, sp. zn. 7 To 37/99, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 28. 6. 1999 došel Ústavnímu soudu návrh pana F. H., zastoupeného na základě plné moci Mgr. V. V., k poštovní přepravě podaný dne 25. 6. 1999, jímž se domáhá zrušení v úvodní části tohoto usnesení citovaného rozhodnutí obecného soudu.
Ve smyslu §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 37/99, jakožto rozhodnutí vydané z podnětu stížnosti krajského státního zástupce v Plzni, je rozhodnutím konečným, proti němuž není řádný opravný prostředek přípustný. Jako takové se stalo předmětem podané ústavní stížnosti ze strany stěžovatele. Vzhledem k jeho nenapadnutelnosti řádným opravným prostředkem je nutno ho považovat za skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Dnem, kdy došlo k této skutečnosti je den vzniku napadaného usnesení, tzn. 9. duben 1999, kdy předmětné usnesení de iure vzniklo. Tento den je také prvním dnem šedesátidenní lhůty ve smyslu §72 odst. 2 zákona a nikoliv den doručení napadaného usnesení. Naposledy uvedený den je rozhodný pouze v případech, je-li ústavní stížností napadáno rozhodnutí o posledním prostředku podle §75 odst. 1 zákona, k němuž dal stěžovatel právě svým řádným opravným prostředkem podnět. Jelikož stěžovatel ve věci této svou ústavní stížnosti
II. ÚS 316/99
napadané usnesení vrchního soudu neinicioval, potom pokud se ho způsobem popsaným v §72 odst. 1 zákona dotýká, může proti němu ústavní stížností brojit, ale jen v šedesátidenní lhůtě, jejíž počátek je vázán na vznik tohoto usnesení, nikoliv však na den jeho doručení stěžovateli.
Prvním dnem předmětné lhůty procesní je 9. duben 1999. Její konec připadl na den 7. června 1999 (pondělí). Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě s adresou Ústavního soudu dne 25. června 1999.
Z uvedeného tedy plyne, že návrh byl podán po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle §43 odst. 1, písm. b) zákona mimo ústní jednání návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 9. 8. 1999
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj