ECLI:CZ:US:1999:2.US.321.99
sp. zn. II. ÚS 321/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci podané ústavní stížnosti M. B., zastoupené JUDr. E. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. 16 Ca 75/99, a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí n. Labem ze dne 23. 2. 1999, č. j. 21011 V6-4559/97, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Podaným návrhem ústavní stížnosti napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soud v Ústí n. Labem ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. 16 Ca 75/99, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí n. Labem ze dne 23. 2. 1999, č. j. 21011 V6-4559/97. Katastrální úřad v Ústí n. Labem zamítl svým rozhodnutím návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, podaný Správou a údržbou silnic Ústí n. Labem, se sídlem v T., podle dohody uzavřené mezi ní a stěžovatelkou podle zákona č. 87/1991 Sb., v tehdy platném znění, s odůvodněním, že stěžovatelka nebyla občankou České republiky, a to ani ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., ani ke dni účinnosti nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. a ani ke dni podání výzvy o vydání nemovitosti nebo ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva.
Ve svém návrhu stěžovatelka uvádí, že její rodiče byli sice jako osoby německé národnosti zbaveni čsl. občanství Dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., avšak ve smyslu téhož dekretu jim bylo toto občanství vráceno. V jejich případě, jak rozvádí dále stěžovatelka, nutně musela nastat zákonná fikce dekretu, podle které byly sice osoby německé národnosti tímto dekretem zbaveny čsl. státního občanství, avšak po vyřízení jejich žádosti jim bylo znovu občanství vráceno, a to opět ke dni účinnosti cit. dekretu, t. j. k datu 2. 8. 1945. Současně odkazuje na ustanovení §28 o. z. o., podle kterého bylo řešeno státní občanství dítěte tak, že pokud byli jeho rodiče čsl. státními občany, získávalo toto jejich občanství i dítě. Závěrem stěžovatelka uvádí, že se sice narodila v cizině, ale jako dítě čsl. státních občanů. Tato právní kontinuita trvání jejího občanství nebyla nikdy přerušena. Poukazuje také na skutečnost, že v době jejího odchodu do zahraničí v r. 1969, obdržela od čsl. státních orgánů i občanský průkaz.
V rozhodnutí přezkumného soudu, který potvrdil rozhodnutí správního orgánu, spatřuje stěžovatelka zásah do jejich základních občanských práv a svobod, zakotvených v čl. 12 odst. 1 a 2 Ústavy.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí n. Labem, sp. zn. 16 Ca 75/99 a současně požádal tento soud o vyjádření k podané ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření předsedkyně senátu D. Š. odkazuje hlavně na odůvodnění zmíněného rozsudku. Navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.
Z výše citovaného spisu přezkumného soudu Ústavní soud zjistil, že na základě ustanovení §5 odst. 4 zák. č. 265/1992 Sb. v rámci podaného opravného prostředku přezkumný soud přistoupil k řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. Důvodem zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byla skutečnost, že stěžovatelka ve smyslu ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyla nikdy občankou České republiky a nebyla proto oprávněna nakládat s předmětem právního úkonu.
Protože stěžovatelka předložila ve správním řízení cestovní pas, vydaný dne 15. 11. 1994, kde je uvedena jako státní příslušnice ČR, zkoumal správní orgán i tuto otázku. Jak je uvedeno ve zdůvodnění cit. rozsudku přezkumného soudu, obsahuje správní spis dopis Okresního úřadu Plzeň - jih ze dne 30. 6. 1998, z něhož vyplývá, že referát vnitřních věcí tohoto úřadu vydal k podané žádosti stěžovatelky zamítavé rozhodnutí o vydání osvědčení o státním občanství ČR. K odvolání stěžovatelky rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 11. 6. 1998, č. j. VS/Z - 51/268/98 bylo toto odvolání zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Plzeň - jih, kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o vydání osvědčení o státním občanství ČR. V odůvodnění tohoto rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 24. 6. 1998, Ministerstvo vnitra dovozuje, že stěžovatelka není a nikdy nebyla státní občanskou České republiky.
Pokud tedy v rámci svého šetření správní orgán zjistil, že ve věci státního občanství bylo vydáno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu, je tímto rozhodnutím podle §40 odst. 1 správního řádu vázán.
Proto také přezkumný soud se zaměřil v pojednávané věci pouze na napadení rozhodnutí katastrálního úřadu. Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí byl podle ustanovení §250i o. s. ř. pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí; soud sám dokazování neprovádí.
Předmětem přezkumu soudu proto nebylo rozhodnutí Okresního úřadu Plzeň-jih ve spojení s rozhodnutím Ministerstva vnitra, týkající se státního občanství navrhovatelky.
Ústavní stížnost však směřuje s odkazem na čl. 12 Ústavy výlučně na řešení otázky státního občanství stěžovatelky, a proto chtěla-li se v této věci domoci ochrany svých ústavních práv, měla možnost podat ústavní stížnost proti správním rozhodnutím ve věci jejího státního občanství a nikoli proti zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 10. listopadu 1999