ECLI:CZ:US:1999:2.US.339.98
sp. zn. II. ÚS 339/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti J.Š., zastoupeného JUDr. J.S., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 125/97, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e odmítá .
Odůvodnění:
Vedlejší účastník J.D., podal proti stěžovateli u Okresního soudu v Hradci Králové žalobu o zaplacení Kč 1.807.238,- s příslušenstvím. Žalobní nárok opíral v tvrzení, že má vůči společnosti T., pohledávku ze smlouvy o dílo, a to v žalované výši. Svůj nárok vedlejší účastník zdůvodnil dále tím, že ve smyslu ustanovení §106 obchodního zákoníku odpovídá za úhradu jeho pohledávky stěžovatel, a to jako ručitel za závazky T., a to do výše jeho nesplaceného vkladu.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 6. 1996, č. j. 17 C 162/95-49, žalobu vedlejšího účastníka zamítl. Své rozhodnutí soud I. stupně zdůvodnil zjištěním, že stěžovatel, který za závazky obchodní společnosti T., ručitel dle ustanovení §106 obch. zák. do výše 2.000.080,- Kč, tento svůj závazek splnil ještě před podáním žaloby tak, že za tuto společnost zaplatil její závazek vůči KB, ve výši 5. 809.155,- Kč, tedy částkou, která převyšuje jeho ručitelský závazek.
K podanému odvolání vedl. účastníka Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 6. 1997, č.j. 21 Co 539/96-86, změnil rozsudek okresního soudu ve výroku sub I. tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedl. účastníkovi částku 1.807.238 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1993 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku sub II. potvrdil jeho výrok o zamítnutí návrhu na určení, že povinnost zaplatit tuto částku zaniká v rozsahu a jakém bude splněna společnosti T. Ve výroku sub III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatiti žalobci náhradu nákladů řízení, před soudy obou stupňů.
Z právního závěru rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že pokud stěžovatel uhradil některé závazky s r. o. T. vůči KB, nešlo o plnění za tuto společnost z důvodu ručení. Dále odvolací soud dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že by KB písemně vyzvala s. r. o. T. k plnění a také že nebyly prokázány ani tvrzeny skutečnosti, které by KB opravňovaly k závěru, že T., jako dlužník svůj závazek nesplní.
Proti rozsudku Krajského soudu do výroku I. a III. podal stěžovatel dovolání. Jeho dovolací námitky směřovaly k tomu, že z provedeného dokazování je nutno učinit právní závěr v tom smyslu, že stěžovatel skutečně poskytl plnění za společnost T., a to z právního důvodu ručení. Tím, podle názoru stěžovatele, došlo ve smyslu ustanovení §106 obch. zák. k započtení tohoto plnění na splacení vkladu a tím i k zániku ručitele.
Dovolací soud dovolání stěžovatele zamítl. Jak dále uvádí stěžovatel ve své stížnosti, se dovolací soud jím uváděnými námitkami vůbec nezabýval a na rozdíl od obou soudů předchozích je považoval za irelevantní. Dovolací soud si podle stěžovatele ustanovení §106 obch. zák. vyložil tak, že pro rozsah ručení žalovaného za závazky společnosti T., je rozhodující, jaká výše nesplaceného vkladu je zapsána v obchodním rejstříku.
Dovolací soud tak vyložil ustanovení §106 obch. zák., který je odlišný od výkladu obou předchozích soudů. Stěžovatel se proto domnívá, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vyplývající z článku 90 Ústavy a čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z předložených dokladů Ústavní soud zjistil :
Stěžovatel je jediným členem a současně jednatelem obchodní společnosti T. V obchodním rejstříku u této společnosti je zapsán jeho vklad 4.000.000,- Kč, z čehož bylo zaplaceno 1.200.000,- Kč, takže nesplacený vklad podle zápisu v obchodním rejstříku činí 2. 800.000,- Kč.
Stěžovatel byl vlastníkem domu v H., na kterém vázlo zástavní právo KB.
Společnost T., jako objednatel a obchodní společnost E., jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo na rekonstrukci předmětného domu. Práce byly provedeny a vyfakturovány částkou 1.807.238,- Kč. Společnost T., tyto práce nezaplatila. Na vedl. účastníka J.D. ze s. r. o. E., (jako postupitele) přešla v rámci řádné cesty pohledávka dlužné částky. Postupník ji zažaloval z titulu ručení stěžovatele za závazky T., podle ustanovení §106 obch. zák., když jím zaslané upomínky T., byly bezvýsledné.
Renovovaný dům stěžovatel prodal, neboť byl jeho vlastníkem a z výtěžku prodeje uspokojil pohledávky KB , a. s.
Soudy vzaly rovněž za prokázané, že mezi KB a společnosti T., byla uzavřena smlouva o úvěru č. 420.169 ve výši 5.000.000,- Kč. Dále bylo prokázáno, že zástavní smlouvou ze dne 20. 3. 1992 uzavřenou KB a stěžovatelem (nikoli společností T.) bylo toto zástavní právo vloženo na dům v H., k zajištění pohledávky do výše 2.000.000,- Kč.
Stěžovatel je přesvědčen, že ve smyslu ustanovení §106 obch. zák. tím, že zaplatil za společnost T., KB částku ve výši 5. 809.155,- Kč, došlo ze zákona k započtení tohoto plnění na jeho nesplacený vklad a tím i k zániku ručení.
V posuzovaném případě se jedná o závazkový právní vztah a o povinnost, vyplývající z právního vztahu ručení, který je soustředěn na výklad ustanovení §106 obch. zák.
Dovolací soud provedl v napadeném rozsudku výklad, který je konformní s ústavními předpisy a který žádným způsobem nenarušil některé ze základních práv stěžovatele. Také obsah podané ústavní stížnosti je blíže řízení odvolacímu, než řízení před Ústavním soudem.
Ručení společníků společnosti s. r. o., obdobně jako ručení celé společnosti, je limitované, a to výší nesplaceného vkladu. Protože se jedná o závažnou právní skutečnost, rozhodnou pro ručební plnění, je jako conditio sine qua non zapotřebí, aby jakákoli změna výše plnění nebo zánik ručení byl zapsán v příslušné části obchodního rejstříku. Tento zápis je určující i v případech, kdyby společník poskytl plnění z titulu ručení, ale splacení vkladu by dosud nezapsal do obchodního rejstříku. Z tohoto zanedbání vkladové povinnosti vznikají odpovědnostní závazky ve vztahu k tomu, kdo způsobil průtah v zápisu tím, že nepodal včas návrh na zápis, ačkoli to bylo jeho povinností. Tuto odpovědnost v pojednávaném případě nese stěžovatel, jako jediný společník společnosti T. K zániku ručení společníka, který plnil za společnost, nedochází tedy přímo ze zákona, ale je k tomu zapotřebí i zápisu v obchodním rejstříku.
Zápis v obchodním rejstříku by rovněž vyloučil pochyby o tom, z jakého titulu společník plnil, zda se nejednalo o plnění z jiného právního titulu. Také by bylo přesně vymezeno postavení účastníka, a to buď jako společníka společnosti s. r. o. nebo jako soukromé osoby. To vše se nestalo.
Protože senát Ústavního soudu neshledal žádné porušení ústavnosti v ústavní stížnosti napadeném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, mimo jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl, a to podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 13. dubna 1999