ECLI:CZ:US:1999:2.US.357.99
sp. zn. II. ÚS 357/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupeného JUDr. L. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 44 To 609/99, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou ústavní stížností požaduje zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 44 To 609/99, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že postupem soudu byl porušen čl. 8 Listiny základních práv a svobod. Poukazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 192/99 ze dne 18. 5. 1999, jímž byla odmítnuta jeho předchozí ústavní stížnost, když byly shledány důvody vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. b) tr.ř. a námitky, uváděné v tehdejší ústavní stížnosti, zjevně neopodstatněnými. I v nynější ústavní stížnosti opakuje stěžovatel svoji námitku, že veškerá rozhodnutí o jeho držení ve vazbě neobsahují konkrétní důvody, že se neuvádí, kteří svědkové budou vyslechnuti a jaké důkazy a v jakém rozsahu musí být ještě provedeny. Důvody vazby, že nejsou v napadeném usnesení specifikovány, vyšetřování se neúměrně protahuje, svědkové se k výslechům nedostavují a vyšetřovatel proti nim neuplatňuje žádné sankce a že je cíleně manipulováno s fakty v neprospěch stěžovatele. Jako příklad uvádí okolnosti dovozu a prodeje vozidla Mitshubishi Galant. Spoluobviněné nezná, nikdy s nimi neobchodoval. Pokud je trestně stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 4 tr. zák. proto, že spolu s dalšími obviněnými získávali do svého držení různá motorová vozidla převážně dovážená ze zahraničí, tato pak převáželi do ČR, vystavovali na ně různé falešné doklady, nabývací faktury, v některých případech s pozměněnou nabývací cenou, takže došlo k podhodnocení vozidel a vyměření nižšího cla, tak této trestné činnosti se nedopustil a jeho držení ve vazbě je vážným zásahem do jeho práv.
Ústavní soud neshledal stížnost opodstatněnou.
Průběh trestního řízení je živým procesem, který se vyvíjí a nelze tedy předem pevně stanovit, kteří svědkové musí být ještě vyslechnuti a jaké důkazy a v jakém rozsahu mají být ještě provedeny, jak namítá ústavní stížnost. Posouzení postupu vyšetřovatele vůči nedostavivším se svědkům je v kompetenci státního zástupce, nikoli Ústavního soudu. Rovněž není v pravomoci Ústavního soudu zasahovat do průběhu řízení a hodnotit podíl stěžovatele na zjišťované trestné činnosti. V daném případě dospěl Městský soud v Praze k závěru, že u stěžovatele jsou dány důvody vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a), b) tr. ř., že tyto nepominuly ani v daném stadiu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí soud tento závěr dostatečným způsobem konkretizoval. Stěžovatel částečně opakuje své námitky proti uvalení vazby, uváděné ve stížnosti, kterou Ústavní soud projednal pod sp. zn. IV.ÚS 192/99. Ve smyslu ustanovení §72 tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každém stadiu řízení, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se nezměnily. Ústavní soud však není součástí soustavy soudů obecných a nemůže vykonávat přezkumné pravomoci. Není soudem nadřízeným a přísluší mu pouze posoudit, zda v řízení byly respektovány principy Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení v tomto směru zjištěno nebylo, svoboda stěžovatele byla omezena důvodně v rámci příslušných ustanovení trestního řádu.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 3. listopadu 1999