ECLI:CZ:US:1999:2.US.374.98
sp. zn. II. ÚS 374/98
Usnesení
II. ÚS 374/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti M.Č., zastoupeného advokátem Mgr. J.H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 4 To 30/98, ze dne 1.7.1998 a dále proti usnesení téhož soudu, sp. zn. 4 To 28/98, ze dne 1.7.1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 26.8.1998 k Ústavnímu soudu návrh označený jako ústavní stížnost. Ve svém návrhu se navrhovatel odvolává proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1.7.1998, sp. zn. 4 To 30/98, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně o propuštění z vazby, a dále proti usnesení téhož soudu ze dne 1.7.1998, sp. zn. 4 To 28/98, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně, že předseda senátu JUDr. L.L. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele M.Č. a spol., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 40 T 5/97.
Stěžovatel se ve své stížnosti domáhá, aby Ústavní soud prozkoumal postup orgánů činných v trestním řízení, vedeném proti jeho osobě a aby zjednal nápravu. Podle jeho názoru mělo dojít k porušení jeho základních práv a svobod, zakotvených v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto porušení spatřuje navrhovatel v nezákonném postupu při zajištění a zadržení jeho osoby, ke kterému mělo dojít postupně ve dnech 15.2. a 16.2. 1995. Navrhovatel namítá porušení §14 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v tehdy platném znění, dále ustanovení §75 trestního řádu, a porušení ústavně zaručených práv a svobod podle článku 8 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Dále uvádí, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18.2.1995, sp. zn. 7 Nt 3656/95, mělo být zrušeno. Od toho pak dovozuje, že měla být zrušena všechna následující usnesení obecných soudů, týkající se jeho vazby, neboť posléze byl na základě porušení svého písemného slibu znovu vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6.9.1996, sp. zn. 7 Nt 40 95/95. Tomuto vzetí do vazby také
II. ÚS 374/98
mělo předcházet zatčení, které se dle názoru navrhovatele rovněž neshodovalo se zákonem.
Dále k věci už jen namítá, že Vrchní soud v Olomouci propustil z vazby oba jeho údajné spoluobviněné, čímž mělo být porušeno ustanovení §150 odst. 2 trestního řádu.
Soudce zpravodaj po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl k závěru, že stížnost ve skutečnosti směřuje proti postupu zajištění a zadržení osoby stěžovatele ve dnech 15.2. a 16.2.1995 a proti usnesením souvisejícím se vzetím jeho osoby do vazby, a to usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18.2.1995, sp. zn. 7 Nt 3656/95, kterým byl ponechán na svobodě na základě složeného písemného slibu s tíhl, že trvají důvody vazby dle §67 písm. a) trestního řádu, a usnesení téhož soudu ze dne 6.9.1996, sp. zn. 7 Nt 40 95/95, kterým byl vzat do vazby. Ve vztahu k usnesením Vrchního soudu v Olomouci, uvedeným v petitu ústavní stížnosti, je nutno jejich uvedení v návrhu označit jako za účelové, neboť proti nim ústavní stížnost ve skutečnosti nesměřuje.
Ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro podání ústavní stížnosti stanoví lhůtu 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ve vztahu k postupu zajištění a zadržení stěžovatele, který je předmětem ústavní stížnosti, tato lhůta již uplynula.
Ve vztahu k usnesením Městského soudu v Brně, která tvoří další předmět návrhu, je nutno konstatovat nepřípustnost ústavní stížnosti, neboť vůči nim nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva navrhovatele poskytuje, jak to vyžaduje §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mino ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. Stejně tak učiní, a to podle písm. e) téhož ustanovení cit. zákona, jde-li o návrh nepřípustný.
Z uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo, než rozhodnout, jak uvedeno ve výroku usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. prosince 1999