ECLI:CZ:US:1999:2.US.393.99
sp. zn. II. ÚS 393/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti Československá státní automobilová doprava, s. p., zastoupená JUDr. J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 1999, č. j. 24 Co 835/98-91, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem ústavní stížnosti, která došla Ústavnímu soudu dne 11. 8. 1999, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 1999, č. j. 24 Co 835/98-91, spolu s návrhem na odložení jeho vykonatelnosti.
Tímto rozsudkem, jako rozsudkem soudu odvolacího, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. listopadu 1998, č. j. 6 C 236/95-71, ve výroku prvé části, jíž bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedl. účastníkovi jako žalobci částku 36.783,48 Kč. V části, ve které bylo rozhodnuto soudem I. stolice o příslušenství pohledávky, byl rozsudek odvolacím soudem změněn a ve výroku o zaplacení 13% úroku z prodlení od 15. 7. 1994, byla žaloba zamítnuta.
V projednávané věci se jedná o náhradu škody z přepravy, která je právně regulována Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě, uveřejněné jako vyhláška pod č. 11/1975 Sb. (CMR).
Návrh ústavní stížnosti je velmi strohý a vychází z tvrzení stěžovatele, že bylo porušeno základní právo objektivního posouzení sporu odvolacím soudem. Toto tvrzení postrádá jakoukoli konkrétnost, aniž by blíže specifikovalo jakékoli porušení ústavních práv stěžovatele ve vztahu na články Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel opakuje pouze důvody, které uplatnil již v odvolacím řízení a které odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku řádně zdůvodnil.
Ústavní soud není článkem soustavy obecných soudů a nepřísluší mu ingerovat do jejich rozhodnutí, ledaže by těmito rozhodnutími došlo k porušení ústavnosti, t. j. některého ze základních práv občana, zakotveného v Ústavě a Listině základních práv a svobod. Rozhodující soud má ve smyslu ustanovení §132 o. s. ř. právo na hodnocení důkazů podle vlastní úvahy a nespokojenost jednoho z účastníků řízení s tímto hodnocením neznamená samo o sobě porušení jakéhokoli základního práva občana. Ústavní stížnost také nemůže sloužit k odstraňování údajného porušení zákonnosti ze strany soudů formou Ústavního soudu jako dalšího odvolacího orgánu. Nelze proto připustit podobná podání, neboť jsou nepřípustná a znevažují úlohu Ústavního soudu jako ochránce ústavnosti.
Protože podaný návrh ústavní stížnosti nesplňuje kritéria potřebná pro ústavní stížnost, byl nucen Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný.
Vzhledem k tomuto rozhodnutí nebylo možno rozhodovat o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 17. listopadu 1999