ECLI:CZ:US:1999:2.US.399.98
sp. zn. II. ÚS 399/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti navrhovatele P., zastoupeného Mgr. P.M., proti zásahům Magistrátu hl. města Prahy, spočívajících ve vydání a v aplikaci "Tématických okruhů zkušebních testů " a o návrhu na jejich zrušení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel, jako právnická osoba, ve své ústavní stížnosti namítal, že byla porušena jeho základní práva a svobody. Aplikací vyhlášených "Tématických okruhů zkušebních testů" tak, dle názoru stěžovatele, dochází a bude docházet k porušování práv řidičů taxislužby. Návrh na ústavní stížnost navíc svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a proto by neměla být dle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnuta. Stížnost se týká cca 5.000 řidičů taxislužby, kteří v P. podnikají, neboť jsou všichni nuceni vykonat do 1. 10. 1999 zkoušku na základě napadené vyhlášky. Totéž platí pro nové uchazeče o koncesi. Stěžovatel dále uvádí, že postup, založený na podstoupení pokuty za nedovolené podnikání, a následné správní řízení, včetně řízení o správní žalobě, je postup časově náročný a pro provozovatele taxislužby riskantní z hlediska ztráty na výdělku.
Dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ve zdůvodnění podané ústavní stížnosti se stěžovatel zaměřil na jednotlivé okruhy zkušebních otázek, kdy porušení ústavnosti spatřuje v neúměrném rozsahu, neodpovídajícím účelu zkoušek, ve zbytečnosti doplňování odborné způsobilosti dalším přezkušováním znalostí podmínek provozu na pozemních komunikacích a vůbec celkové tématické skladbě otázek, které spíše představují prokázání znalostí věcí prospěšných obecně podnikateli než provozovateli taxislužby zvlášť. Dle ustanovení §74 zák. č. 182/1993 Sb., může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Z obsahu stížnosti je zřejmé, že navrhovatel, který napadá postup odboru dopravy Magistrátu hl. města Prahy jako postup porušující základní práva a svobody, není k podání stížnosti osobou oprávněnou, neboť ve stížnosti neoznačuje a ani nepředkládá listinu, vydanou označeným orgánem a týkající se jeho osoby, a naopak uvádí, že stížnost se týká cca 5.000 provozovatelů taxislužby. Pojem provozovatel taxislužby a řidič taxislužby jsou dva různé pojmy, které zde stěžovatel směšuje.
Samotné vydání "Tématických okruhů zkušebních testů - TAXI" nelze přitom považovat za rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, neboť nemá charakter individuálního aktu aplikace práva (srov. judikaturu Ústavního soudu např. pod sp. zn. III. ÚS 246/96).
Z důvodů shora uvedených nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. (Obdobně rozhodl již Ústavní soud usnesením sp. zn. II. ÚS 526/98).
S ohledem na tuto skutečnost se Ústavní soud nezabýval tvrzením stěžovatele o splnění podmínek ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona a stejně tak se nezabýval ani návrhem na zrušení Tématických okruhů zkušebních testů - TAXI, neboť takový návrh je podmíněn přijetím ústavní stížnosti, resp. tento sdílí osud ústavní stížnosti, která, jak bylo již konstatováno shora, byla odmítnuta. Tentýž osud stíhá návrh na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 19. dubna 1999