ECLI:CZ:US:1999:2.US.402.98
sp. zn. II. ÚS 402/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M.K., zastoupeného JUDr. J.S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 1998, sp. zn. 25 Co 268/98, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 1998, sp. zn. 25 Co 268/98, kterým bylo zastaveno řízení o výkonu rozhodnutí, vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod č. j. E 373/97.
Zastavení řízení o výkonu rozhodnutí opřel odvolací soud o zjištění, že předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí je vykonatelnost rozhodnutí, které má být vykonáno. V projednávaném případě dospěl odvolací soud ke zjištění, že výkon rozhodnutí byl okresním soudem nařízen, ačkoli se vykonávané rozhodnutí nestalo vykonatelným. Změnil proto usnesení okresního soudu tak, že řízení o výkonu rozhodnutí zastavil.
V tomto rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové spatřuje stěžovatel porušení zákona a jeho práva na spravedlivý proces. Vytýká odvolacímu soudu, že nejprve "přípis žalovaného z 19. 6. 1995 nepovažoval za odvolání k platebnímu rozkazu...", zatímco o několik let později dospěl k závěru opačnému, tj., že odpor byl podán.
Stěžovatel na podporu svého stanoviska odkazuje na ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. V této souvislosti se opírá rovněž o ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř., kdy dovozuje, že z podání povinného nevyplynula žádná vůle nepodvolit se platebnímu rozkazu.
Vadnou kvalifikací odvolacího soudu došlo tak podle stěžovatele k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když odvolací soud po několikaletých průtazích zaujímá ve stejné věci odlišná stanoviska v rozporu s platnou úpravou.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení §75 odst. 1 cit. zákona je tedy ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Napadeným usnesením odvolacího soudu nebyla věc zcela vyřízena, nýbrž byla vrácena zpět do stádia projednávání odporu vůči platebnímu rozkazu. Nebyly tedy vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, protože je nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 19. dubna 1999