ECLI:CZ:US:1999:2.US.413.99
sp. zn. II. ÚS 413/99
Usnesení
II. ÚS 413/99
ČESKÁ REPUBLIKA
U SNE S ENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti O.M., zastoupeného JUDr. J. L., advokátem, proti rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 24.6.1999, č.j. 521/2120-k/99, kterým bylo podle §32 odst. 1 zákona č.15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, v celém rozsahu zrušeno povolení k obchodování s cennými papíry udělené navrhovateli rozhodnutím Ministerstva financí ČR, č.j. 102/8 744/96, ze dne 12.2.1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 18.8.1999, který navrhovatel označil jako ústavní stížnost a který došel Ústavnímu soudu dne 23.8.1999, se navrhovatel domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 24.6.1999, č.j. 521/2120-k/99, dále toho, aby Ústavní soud rozhodl, že toto rozhodnutí Komise pro cenné papíry má odkladný účinek, zároveň vyslovení Ústavním soudem, že tato věc je naléhavá, aby se ústavní soud ve smyslu ustanovení §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neřídil pořadím, v němž mu návrhy došly, a rovněž toho, aby bylo zrušeno ustanovení §10 odst. 5 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry, a dále, aby ústavní soud odložil ve smyslu §79 odst. 2 zákona o ústavním soudu vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Ústavní stížnost byla podána včas a navrhovatel byl zastoupen v souladu s požadavky zákona o Ústavním soudu, v platném znění. Proto byly přezkoumány další podmínky pro řízení ve věci samé, zejména otázka, zda byla splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy zda byly navrhovatelem vyčerpány všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
II. ÚS 413/99
Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím Komise pro cenné papíry jako správní úřad pro oblast kapitálového trhu podle ust. §32 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, zrušila v celém rozsahu povolení k obchodování s cennými papíry udělené Ministerstvem financí CR, č.j. 102/8 744/96, ze dne 12.2.1996 podle §45 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, O. M., z důvodu nesplnění některých věcných a organizačních předpokladů pro výkon činnosti obchodníka s cennými papíry, přičemž jeho povinnost vypořádat již uzavřené smlouvy a jiné smluvní nebo zákonné závazky nebyla tímto rozhodnutím dotčena. V závěru rozhodnutí Komise pro cenné papíry je uvedeno poučení, podle něhož lze proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §61 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), podat rozklad do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k prezidiu Komise pro cenné papíry prostřednictvím oddělení, které rozhodnutí vydalo. Podle ustanovení §10 odst. 5 zákona o Komisi pro cenné papíry rozklad podaný proti rozhodnutí Komise pro cenné papíry o odejmutí povolení podle zvláštních zákonů nemá odkladný účinek.
Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel dne 16.7.1999 v souladu s ustanovením §61 odst.1 zákona č. 71/1967 Sb. rozklad k prezidiu Komise pro cenné papíry.
Ústavní soud, vycházeje ve svém dalším postupu zejména z výše cit. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, který označuje ústavní stížnost za nepřípustnou, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení, dospěl k závěru, že zákonem takto předvídaná situace v daném případě v době podání ústavní stížnosti nepochybně nastala, neboť ke dni podání ústavní stížnosti dne 23.8.1999 byl navrhovatelem u prezidia Komise pro cenné papíry podán rozklad ze dne 16.7.1999. Nebyly tedy v době podání ústavní stížnosti vyčerpány všechny procesní prostředky, které navrhovateli zákon k ochraně jeho práva poskytoval.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost kvalifikovat jako nepřípustnou a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) rozhodnout usnesením o jejím odmítnutí.
K námitce navrhovatele, že Komise pro cenné papíry zrušila povolení k obchodování s cennými papíry na základě přechodného ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., tedy téhož zákona a nikoliv na základě zvláštních zákonů, a není tedy splněna dle názoru stěžovatele podmínka stanovená v §10 odst. 5 téhož zákona pro odnětí odkladného účinku rozkladu podaného proti rozhodnutí Komise pro cenné papíry, je nutno uvést, že uvedené ustanovení je třeba vykládat systematicky, v souvislosti s ust. §3 odst. 1 písm. a) téhož zákona, který zakládá pravomoc Komise pro cenné papíry vykonávat státní dozor v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními zákony, a písm. b), podle něhož Komise pro cenné papíry rozhoduje o právech, právem chráněných
II. ÚS 413/99
zájmech a povinnostech právnických a fyzických osob, pokud tak stanoví tento zákon nebo zvláštní zákony, a to tak, že jde o odejmutí povolení, která byla vydána podle zvláštních zákonů, kterým byl v případě navrhovatele zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí a z jeho odůvodnění.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. 11. 1999
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu