ECLI:CZ:US:1999:2.US.423.99
sp. zn. II. ÚS 423/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) J. L., 2) T. L., zastoupených JUDr. R. H., proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 4 C 1267/94, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť navrhovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě jim k tomu určené.
Ve včas podané ústavní stížnosti napadají navrhovatelé usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 4 C 1267/94, kterým bylo určeno, že část návrhu se vylučuje k samostatnému projednání.
Stěžovatelé se domnívají, že citovaným procesním rozhodnutím byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, t. j. právo na projednání věci bez zbytečných průtahů.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé označili jako listinný důkaz napadené usnesení Okresního soudu v Břeclavi, jehož zrušení se cestou ústavní stížnosti domáhají, aniž je však ke svému návrhu přiložili, byl soudce zpravodaj nucen vyzvat navrhovatele k odstranění vad podání ve smyslu §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě do jednoho týdne ode dne doručení. Ve stanovené lhůtě doplnili navrhovatelé své podání pouze fotokopií zápisu z jednání konaného u Okresního soudu v Břeclavi dne 29. 6. 1999 a fotokopii dalších listinných dokladů, které jsou však s ohledem na předmět ústavní stížnosti zcela irelevantní.
Pokud se týká požadavku na dodání písemného vyhotovení písemného usnesení, pak navrhovatelé ve svém doplňujícím podání soudu sdělili, že je nemohou předložit, neboť je nemají v písemném vyhotovení k dispozici.
Postup stěžovatelů lze označit s ohledem na jejich právní zastoupení od počátku řízení před Ústavním soudem minimálně za krajně neprofesionální a nezodpovědné, pokud ve svém návrhu při vědomí neexistence listinného důkazu ve smyslu již citovaného ustanovení §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přesto navrhovali zrušení rozhodnutí, jehož písemné vyhotovení nikdy neobdrželi.
Znění již citovaného ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu není samoúčelné a vymezuje podmínky za kterých je možné zahájit řízení o ústavní stížnosti. V případě právního zastoupení stěžovatelů již při vypracování podání je zcela nepochopitelné podání návrhu, které směřuje proti rozhodnutí, jehož písemné doložení není vzhledem k jeho povaze možné.
Soudce zpravodaj proto návrh ve smyslu již citovaného usnesení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 18. října 1999