ECLI:CZ:US:1999:2.US.441.98
sp. zn. II. ÚS 441/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
II. ÚS 441/98
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. B.G., zastoupeného JUDr. M.N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 4 To 30/98, takto:
Návrh na povolení obnovy řízeni se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 10. 1998 se domáhá navrhovatel povolení obnovy řízení o ústavní stížnosti, které skončilo usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. III.ÚS 161/98.
Navrhovatel své podáni odůvodňuje tím, že proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 8 To 111/98, až do 14. 9. 1998 nepodal žádnou stížnost. Jestliže tedy Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 4 To 30/98, rozhodoval o stížnosti, která v době rozhodování neexistovala, porušil tak podle názoru navrhovatele čl. 95 odst.1 Ústavy a čl. 38, čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel považuje odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze, ohledně řízení o stížnosti navrhovatele podané k tomuto soudu dne 20. 4. 1998, za naprosto nepravdivé, neboť údajně od 12. 4. 1998 do 21. 4. 1998 byl ústavně léčen na jednotce intenzivní péče MN. O tomto léčení přikládá potvrzení.
II.ÚS 441/98
Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. III.ÚS 161/98, uvedl,
že ústavní stížnost " by se jevila jako důvodná....", nicméně stížnost byla
odmítnuta, protože při podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 8 To 111/96, navrhovatel zatajil, že usnesení Krajského soudu v Plzni bylo podrobeno přezkumu Vrchního soudu v Praze.
Stěžovatel se proto domnívá, že Ústavní soud by měl ve věci povolit obnovu řízení, neboť Vrchní soud v Praze rozhodoval na základě neexistujících a zcela nepravdivých důkazů. Z tohoto důvodu také Ústavní soud původně zahájené řízení ukončil shora citovaným usnesením. Zároveň navrhovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil nálezem jak usneseni Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 19998, sp. zn. 4 To 30/98, tak i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 8 To 111/96.
Soudce zpravodaj k formě podání je nucen konstatovat, že návrh stěžovatele vykazuje zcela neprofesionální zpracování, které se zřejmě v podáních navrhovatele k Ústavnímu soudu stalo již standardním. Pokud se týká návrhu na povolení obnovy řízení ve věci ústavní stížnosti, pak je zřejmé, že obnova řízení před Ústavním soudem není možná, a to ani tehdy, pokud by navrhovatel poukazoval na institut obnovy řízení ve smyslu o. s. ř. V řízení před Ústavním soudem je možné přiměřené použití o. s. ř, ve smyslu ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb., pouze v konkrétních případech. I kdyby tomu tak nebylo, nejsou dány obecné podmínky obnovy řízení, neboť nedošlo ke zrněné skutečnosti, které zapříčinily odmítnutí ústavní stížnosti již citovaným usnesením Ústavního soudu. Ústavní soud rozhoduje ve smyslu procesních předpisů daných zák. č. 182/1993 Sb. Není tedy možné, aby v případě obnovy řízení o původní ústavní stížnosti rozhodoval tentýž soud, který o ni již rozhodl v prvém případě, neboť Ústavní soud nemá podřízené či nadřízené soudy.
Zákon č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, připouští obnovu řízení pouze ve výjimečném případě, a to podle odd. 5, t.j. řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky pro spáchání velezrady. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce připustit možnost obnovy řízení podle zák. č. 182/1993 Sb., ve zněni pozdějších předpisů, i v jiných případech, jistě by tak výslovně učinil.
II. US 441/98
Soudce zpravodaj je proto nucen ústavní stížnost odmítnout podle ustanoveni §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zcela nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 1999 JUDr. Antonín Procházka
soudce ÚS