ECLI:CZ:US:1999:2.US.442.99
sp. zn. II. ÚS 442/99
Usnesení
II. ÚS 442/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. L., zastoupeného A. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 Ca 486/97, ze dne 15. 6. 1999, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 9. 1999, domáhal jako žalobce zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, t. j. Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 1997, č. j. 12114a/110/96, a současně s tím dodatečný platební výměr Finančního úřadu v Liberci ze dne 5. 6. 1996, č. j. FÚ/1986G/96/231/ZA, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že jedna z žalobcových námitek proti napadenému rozhodnutí byla shledána důvodnou a vzhledem k celistvosti výroku a ke kasační zásadě nelze ve výroku přezkumného rozsudku oddělit části, u nichž žaloba nebyla shledána důvodnou.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozsudkem bylo porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebot' jednak nebyla správně aplikována ustanovení právních předpisů a jednak nebyl respektován již jednou publikovaný právní názor téhož soudu přímo dotýkající se jeho osoby. Navrhuje proto, aby ústavní soud České republiky, pokud by dospěl k závěru, že je stížnost podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. nepřípustná, tuto podle §75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona neodmítl, a vydal po ; provedeném řízení ve smyslu ustanovení §82 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. nález, jímž ústavní stížnosti vyhoví a zruší rozsudek Krajského soudu v ústí nad Labem s tím, že bylo porušeno právo stěžovatele, zakotvené v ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na poskytnutí řádné soudní ochrany.
Po odstranění vad podání si Ústavní soud vyžádal vyjádření a spis Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na tomto základě došel k závěru, že ústavní stížnost nesplňuje podmínky pro její projednání před Ústavním soudem, nebot' je nepřípustná.
1 1
II. ÚS 442/99
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
K porušení práva na soudní ochranu by došlo tehdy, jestliže by byla komukoliv v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popřípadě pokud by soud odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný.
Krajský soud v Ústí nad Labem považuje ve svém vyjádření ústavní stížnost za nedůvodnou, protože napadeným rozsudkem nebylo porušeno stěžovatelovo právo na poskytnutí řádné soudní ochrany zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Krajský soud v Ústí nad Labem vrátil věc Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem k dalšímu řízení v souladu s ustanovením §250j odst. 2 občanského soudního řádu. Řízení tak dále pokračuje a stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.
Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné použití ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neshledal, nebot' ústavní stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. listopadu 1999
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu