ECLI:CZ:US:1999:2.US.447.99
sp. zn. II. ÚS 447/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti, M. H., zastoupeného JUDr. P. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1999, sp. zn. 44 To 661/99, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 5. 1999, sp. zn. 1 Nt 842/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 13. 9. 1999 a byla doplněna podáním ze dne 16. 9. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1999, sp. zn. 44 To 661/99, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 5. 1999, sp. zn. 1 Nt 842/99, a to pro porušení čl. 90 a 95 Ústavy, čl. 8 odst. 1, 2, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl usnesením ze dne 1. 4. 1999, sp. zn. 1 Nt 252/99, tak, že obviněný (stěžovatel) se bere do vazby.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 21. 5. 1999, sp. zn. 1 Nt 842/99, byla stěžovateli zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1999, sp. zn. 44 To 661/99, byla stěžovateli zamítnuta i jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10.
Ve velmi obsáhle koncipované ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje, že v jeho trestní věci nejsou dány důvody vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a), b), c) trestního řádu, tudíž obě napadená usnesení byla vydána v rozporu se zákonem a došlo jimi k porušení základních práv a svobod stěžovatele, protože tato práva každého jednotlivce mají mít přednost před zájmem společnosti na objasnění trestné činnosti. Odůvodnění obou rozhodnutí považuje stěžovatel za nekonkrétní, spočívající v pouhém uvádění zákonného znění a uvádění pouhých domněnek soudu.
Ústavní soud po přezkoumání věci shledal ústavní stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněnou.
Oba soudy při úvaze o důvodech vazby hodnotily dosud shromážděný důkazní materiál, než dospěly k závěru, že v případě stěžovatele jsou dány důvody vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a), b), c) trestního řádu. Ústavní soud nemá pravomoc ke změně tohoto hodnocení, protože není obecným soudům nadřízen. Posuzuje a zjišťuje pouze, zda v řízení před obecným soudem nebyla nějakým způsobem dotčena základní práva a svobody občana. Názor stěžovatele o nadřazenosti základních práv nad zájmem společnosti na objasnění trestné činnosti není správný. Listina souběžně v čl. 8 odst. 2 uvádí: "Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon."
Důvody vazby jsou v odůvodněních obou napadených usnesení dostatečným způsobem konkretizovány. Stěžovatel je obviněn ze závažné trestné činnosti, zejména s ohledem na charakter jeho povolání a pracovního zařazení. Shromažďování důkazního materiálu bude nepochybně velmi obtížné a složité. V dané věci bylo postupováno za šetření příslušných ustanovení trestního řádu, proto Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností tedy neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 90 a 95 Ústavy, nebo čl. 8 odst. 1, 2, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 25. října 1999