ECLI:CZ:US:1999:2.US.453.99
sp. zn. II. ÚS 453/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) P. S. a 2) JUDr. J. S., zastoupených Mgr. O. P., proti vyhlášce obce Průhonice č. 1/1999 o závazné části územního plánu sídelního útvaru Průhonice-Čestlice-Zdiměřice ze dne 3. 8. 1999, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání podané osobou zjevně neoprávněnou.
Dne 16. 9. 1999 obdržel Ústavní soud podání, označené jako "ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy". Stěžovatelé podanou ústavní stížností napadají vyhlášku obce Průhonice č. 1/1999 o závazné části územního plánu sídelního útvaru Průhonice-Čestlice-Zdiměřice ze dne 3. 8. 1999.
V odůvodnění svého podání stěžovatelé uvedli, že jsou vlastníky pozemků, který je součástí území, jež je předmětem úpravy v napadené vyhlášce. Předmětný pozemek se nachází v bezprostřední blízkosti objektu tzv. S. Vzhledem k tomu, že v současné době probíhá územní řízení o vydání rozhodnutí o umístění shora uvedené stavby, cítí se stěžovatelé tímto řízením omezeni na svých právech, garantovaných Listinou základních práv a svobod. Podle jejich názoru dochází v postupu správních orgánů k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelé sice uvedli, že podanou ústavní stížností se domáhají zahájení řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, nicméně podstatou podání je skutečnost, že napadají shora uvedenou vyhlášku obce Průhonice č. 1/1999. Ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy definuje rozhodovací pravomoc Ústavního soudu, pokud jde o pravomocné rozhodnutí a jiné zásahy orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Toto ustanovení procesně upravené zejména v §§72 až 84 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, umožňuje ochranu práv jednotlivce proti zásahům formou tzv. individuální právního (správního) aktu, tedy v případech, kdy je rozhodováno o právech a povinnostech konkrétně vymezeného okruhu osob. Ustanovení, kterého se stěžovatelé ve svém návrhu dovolávají definuje rušení tzv. jiných právních předpisů (nikoli zákonů) nebo jejich ustanovení v případě jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy v návaznosti na jejich procesní úpravu v ustanoveních §§64-71 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V daném řízení je poskytována ochrana proti tzv. normativním právním (správním) aktům, mezi které patří zcela nepochybně vyhlášky obcí.
O povaze územního plánu se vyslovil již Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/95, publikovaném pod č. 67 svazek 4 Sbírky nálezů a usnesení ÚSČR. K dané věci lze shrnout, že územní plán je opatření zaměřené do budoucna, do jehož sféry úpravy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. Pokud se týká té části závazného územního plánu, pak je nutno zdůraznit, že jde o normativní akt v části obsahu vymezující veřejně prospěšné stavby. Není tedy rozhodné, zda se v daném případě jedná o územní plán velkého územního celku několika obcí. Stěžovatelé tedy napadají podáním platnost a závaznost shora uvedeného normativního právního aktu. Tento postup je však v rozporu s ustanovením §64 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který jasně definuje okruh subjektů oprávněných takovou ústavní stížnost podat.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé nespadají ani k jednomu okruhu subjektů oprávněných k výše citovanému návrhu, nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž by bylo nutno se zabývat obsahem návrhu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 5. října 1999