ECLI:CZ:US:1999:2.US.480.98
sp. zn. II. ÚS 480/98
Usnesení
II.ÚS 480/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V.P., zastoupeného JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 1998, sp. zn. 10 Co 119/98, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. 12 C 87193 s návrhem na odložení vykonatelnosti podle §80 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 17. 11. 1998 a byla doplněna podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 17. 5. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 1998, sp. zn. 10 Co 119198, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. 12 C 87/93, a dále navrhoval odložení vykonatelnosti podle §80 zák. č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.ÚS 480/98
Rozsudkem ze dne 4. 12. 1997 sp. zn. 12 C 87/93, rozhodl Okresní soud v Karlových Varech tak, že žalovaný (stěžovatel) je povinen zaplatit žalobcům částku 262 500,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1. 6. 1991 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení, jakož i náklady řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech podal stěžovatel odvolání.
Krajský soud v Plzni rozhodl tak, že rozsudek soudu ve věci samé rozsudkem ze dne 9. 6. 1998, sp. zn. 10 Co 119/98, potvrdil. Výrok o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tímto rozsudkem byla též žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady odvolacího řízení.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že soud zcela pominul, že účastníci smlouvy ze dne 7. 5. 1991 následně uzavřeli dne 3. 6. 1991 smlouvu o konsorciu, kde upravili své vztahy ze smlouvy nepojmenované, ze dne 7. 5. 1991. Vazba obou smluv je podle stěžovatele zřejmá ze smlouvy o konsorciu, neboť se jedná o tytéž finanční prostředky a stejné účastníky.
Správně dospěly oba soudy ke shodnému závěru, že v případě smlouvy ze dne 7. 5. 1991 se jedná podle jejího obsahu o smlouvu nepojmenovanou ve smyslu ust. §51 obč. zák. před novelou.
Pokud se žalovaný (stěžovatel) v uzavřené smlouvě zavázal k tomu, že za poskytnutou částku 700 000,- Kč jako protihodnotu převede na žalobce a manžele P. právo na pronájem provozovny, nebytového prostoru, jedná se podle odvolacího soudu o plnění nemožné, neboť zákon č. 116!1990 Sb., neumožňoval "převod nájmu" z nájemce na osobu jinou.
II.ÚS 480/98
Odvolací soud tedy správně dospěl k závěru, že nebylo možné "převést nájem" ze žalovaného na žalobce a manžele P., jak se žalovaný zavázal ve smlouvě ze dne 7. 5. 1991. Nemožnost plnění zde byla dána od počátku, tedy od uzavření uvedené smlouvy. Je-li plnění nemožné od počátku, nemůže vzniknout platný závazek, nebot' smlouva zavazující k nemožnému plnění je absolutně neplatná v souladu s ust. §39 obč. zák. Nárok žalobců je proto možno posuzovat jako nárok na vydání neoprávněného majetkového prospěchu (ust. §451 obč. zák. před novelou).
V souladu s ustanovením §6 odst. 1 zák. č. 11611990 Sb., je nájemce oprávněn přenechat nebytový prostor nebo jeho část na dobu určitou do podnájmu jen se souhlasem pronajímatele (podnájem). V daném případě však nešlo o sjednání podnájmu.
Pojmovým znakem podnájmu je jeho dočasnost, toto časové omezení ve smlouvě ze dne 7. 5. 1991 však chybí.
Nájemce je dále oprávněn přenechat nebytový prostor do podnájmu jen se souhlasem pronajímatele. V čl. V. smlouvy ze dne 29. 5. 1991 o nájmu uvedených nebytových prostor uzavřené ve prospěch stěžovatele (žalovaného) bylo zakotveno omezení s dispozicí s nebytovým prostorem nájemci, když v něm bylo uvedeno, že pronajímatel nedá nájemci souhlas k podnájmu nebytového prostoru.
Odvolací soud rovněž správně dospěl k závěru, že uplatněné námitky žalovaného jsou právně bezvýznamné. Nesouhlasil s názorem žalovaného, že se uzavřením smlouvy o konsorciu dne 3. 6. 1991 změnil obsah právního vztahu mezi účastníky, jež byl dán plněním na základě neplatně uzavřené smlouvy ze dne 7. 5. 1991. Žalovaný převzal od žalobců částku 350 000,- Kč, kterou použil na zaplacení dražební ceny. Tato částka byla jím spotřebována a nemohla být proto fyzicky vložena do majetku konsorcia.
Rovněž správně odvolací soud dovodil, že názor žalovaného, že mu nemohl vzniknout neoprávněný majetkový prospěch, když umožnil žalobcům v provozovně podnikat, je nesprávný.
II. ÚS 480/98
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
Předseda senátu ÚS
f
l
V Brně dne 8. června 1999