ECLI:CZ:US:1999:2.US.485.97
sp. zn. II. ÚS 485/97
Usnesení
II. ÚS 485/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A.M., zastoupené advokátkou JUDr. P.T., proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, č. j. 34/29809/97, 342/SSP-2828/97/Kej., ze dne 22. 9. 1997, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou podanou ústavní stížností, která byla nejprve dne 15. 12. 1997 doručena Nejvyššímu soudu v Brně a poté dne 23. 12. 1997 Ústavnímu soudu, domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha. Tímto rozhodnutím, č. j. 17374/97/AJA-1/1, ze dne 17. 7. 1997 byla zamítnuta žádost stěžovatelky o přídavek na dítě vzhledem k tomu, že doložený měsíční průměr příjmů rodiny za rozhodné období rok 1996 činí 22.001,42 Kč a převyšuje součin zákonného koeficientu 3,00 a částky životního minima rodiny, které činí 7.170,- Kč, t. j. 21.510,Kč. Stěžovatelka své odvolání odůvodnila skutečností, že příjem její rodiny je snížen o částku 1.000,- Kč, kterou její manžel Ing. J.M. platí na výživné dcery z prvního manželství a o tuto částku se tak fakticky snižuje příjem její rodiny a ve svých důsledcích tak zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, znevýhodňuje děti žijící v rodinách plátců výživného.
Stěžovatelka je přesvědčena, že důsledným uplatňováním všech ustanovení zákona č. 117/1995 Sb. bez možnosti odstranění tvrdosti zákona dochází k porušování čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Dále je přesvědčena, že pro rozhodování Ústavního soudu jsou v případě této stížnosti splněny podmínky uvedené v §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., protože obdobnými rozhodnutími orgánu veřejné moci dochází k porušování čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod a k porušování ústavní zásady rovnosti občanů.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti.
II. ÚS 485/97
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Za takovýto prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Stěžovatelka podala ústavní stížnost poté, co jejímu odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha nebylo Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhověno a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o konečné rozhodnutí nejvyššího orgánu státní správy na úseku sociálních věcí, stěžovatelka tímto nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, jak to ukládá ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť se neobrátila na obecný soud s návrhem na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu státní správy podle ustanovení §244 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odstavce 1 citovaného ustanovení, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud po posouzení návrhu dospěl k závěru, že v daném případě tato podmínka splněna není.
S ohledem na tato zjištění proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. října 1999
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu