ECLI:CZ:US:1999:2.US.488.99
sp. zn. II. ÚS 488/99
Usnesení
II. ÚS 488/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S., spol. s r. o., zastoupené JUDr. D. F., advokátkou, proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR, č. j. 392/45208/1999, ze dne 16. 8. 1999, rozhodnutí Ministerstva financí ČR, č. j. 392/72863/1998, ze dne 21. 12. 1998, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, č. j. 3353/130/97, ze dne 22. 1. 1998 a dodatečného platebního výměru Finančního úřadu v Hustopečích, č. j. 29621/97/299921/3786, z 25. 6. 1997, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 10. 1999, domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí.
Dodatečným platebním výměrem, č. j. 29621/97/299921/3786, ze dne 25. 6. 1997 doměřil Finanční úřad v Hustopečích stěžovatelce spotřební daň z vína ve výši 1.856.012,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání k Finančnímu ředitelství v Brně, které svým rozhodnutím, č. j FŘ 3353/130/97, z 22. 1. 1998 odvolání odmítlo. Poté stěžovatelka opakovaně ve smyslu ustanovení §55a zákona č. 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, využila svého práva k podání mimořádného opravného prostředku a požádala Ministerstvo financí ČR o prominutí daně. Ministerstvo financí svými rozhodnutími, č. j. 392/45208/1999, ze dne 16. 8. 1999 a č. j. 392/72963/1998 ze dne 21. 12. 1998 žádostem nevyhovělo.
Stěžovatelka má za to, že zmíněné orgány při svém jednání postupovaly rutinně, bez zohlednění specifického charakteru případu a při svém rozhodování zcela pominuly ustanovení souvisejících právních a technických norem nezbytných pro správnou aplikaci ustanovení §35 zákona o spotřební dani z vína. Tím došlo k porušení čl. 11, odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
II. ÚS 488/99
Ústavní soud nejprve zjišťoval, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Za takovýto prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§72 odst. 1 písm. a/ a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Z obsahu stížnosti bylo zjištěno, že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nevyčerpala, neboť se neobrátila na obecný soud s návrhem na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu státní správy podle ustanovení §244 občanského soudního řádu.
S ohledem na toto zjištění proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 25. října 1999
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu