ECLI:CZ:US:1999:2.US.495.98
sp. zn. II. ÚS 495/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti Ing. J.H., zastoupené Mgr. J.P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 8. září 1998, č.j. 15 Ca 180/98-19, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e odmítá .
Odůvodnění:
V projednávané věci Krajský soud v Ústí n. Labem přezkoumával žalobu podanou Ing. J.H., proti rozhodnutí FŘ, č. j. 13593/130/97 ze dne 26. 3. 1998, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí správce daně - F.ú., který platebním výměrem č. 75753/192913/5300 ze dne 29. 4. 1997 stanovil za zdaňovací období listopad 1996 u úpadce nadměrný odpočet ve výši 19. 178,- Kč oproti vykázanému nadměrnému odpočtu ve výši 9. 754. 728,- Kč.
Stěžovatelka namítala, že sporným bodem je postup správce daně, který neuznal jeho daňový doklad, neboť podle jeho názoru měl zastírat skutečný právní stav. Neuznáním předloženého daňového dokladu potom ze strany správce daně došlo k přepočtu daně z přidané hodnoty a stanovení nového, podstatně nižšího nadměrného odpočtu.
Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že se ztotožnil s názorem žalovaného - vedl. účastníka v tom směru, že ze strany stěžovatele se jednalo o zastřený právní úkon. Dále ve své stížnosti namítá, že se přezkumný soud ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkami úpadce, resp. že k nim vůbec nepřihlédl. Při hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř. poté krajskému soudu vytýká nedostatek logického myšlení porušením tradičních zásad logiky, z nichž v prvé řadě vyzdvihuje soudem porušenou zásadu dostatečného důvodu a znovu rozebírá důvody, které ji vedly k uplatnění žaloby na přezkum a k tomuto podání.
Závěrem své ústavní stížnosti stěžovatelka konstatuje, že v důsledku porušení §§132, 153 a 157 o. s. ř. ze strany soudu, bylo jí odňato její základní právo na spravedlivý proces podle ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí n. Labem sp. zn. 15 Ca 180/98. K dožádanému vyjádření k ústavní stížnosti účastník Krajský soud v Ústí n. Labem dovodil, proč se ztotožnil s názorem vedl. účastníka v tom, že se jednalo o zastřený právní úkon. Dále uvedl, že ve svém jednání byl vázán dispoziční zásadou podle ustanovení §249 odst. 2 o. s. ř. , zvláště pokud se týká dokazování, v čem odkázal na podrobné odůvodnění svého rozsudku.
Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy. Ústavní soud, který není součástí obecných soudů, se může ve svém rozhodování zaměřit pouze na porušení ústavnosti. Soudy při přezkoumávání zákonnosti jsou vázány skutkovým stavem, který tu byl v době vydání žalobou napadeného správního rozhodnutí a dokazování se neprovádí (§250 i odst. 1 o. s. ř.)
Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že soud řádně posuzoval a hodnotil veškeré důkazy, shromážděné správcem daně, a tudíž nedošlo k porušení zákonnosti, neboť postup správního orgánu nebyl v rozporu s §31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Ústavní soud tedy zjistil, že soud při soudním řízení a posuzování věci postupoval v souladu s platnou právní úpravou a stížností napadený rozsudek nepředstavuje porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nemohl zabývat bližším zkoumáním skutkové podstaty projednávaného případu, protože, jak uvedeno výše, neshledal, že by postupem soudu bylo porušeno základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Proto senát podle ustanovení čl. 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podaný návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 1. září 1999