ECLI:CZ:US:1999:2.US.498.99
sp. zn. II. ÚS 498/99
Usnesení
II. ÚS 498/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti K. K., zastoupeného JUDr. I. R., advokátem, proti usnesení Policie České republiky, obvodního oddělení Teplice ze dne 7. 9. 1999, čj. ORTP-2580/TP-TČ-98, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 24. 9. 1999, čj. 388/99-2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených usnesení Policie ČR, obvodního oddělení Teplice a Okresního státního zastupitelství v Teplicích s tím, že těmito rozhodnutími byl porušen čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále ústavní práva občana, která dále nekonkretizuje.
Skutková a právní stránka ústavní stížnosti spočívá v následujících skutečnostech. Stěžovatel podal prostřednictvím svého právního zástupce dne 10. 8. 1998 podnět k prošetření, zda nedošlo ke spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 trestního zákona, případně trestného činu podvodu na Policii ČR, obvodní oddělení Teplice. Stěžovatel v tomto podnětu uvádí, že dne l. 9. 1997 předal do opravy podnikateli T. B. kompresor FINI 400. T.B. termín opravy nedodržel a stěžovateli kompresor nevrátil. Policie ČR, obvodní oddělení Teplice, provedlo v celé věci šetření a usnesením ze dne 7. 9. 1999, čj. ORTP-2580/TP-TČ-98, věc odložilo s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, ani přestupku a věc nelze vyřídit jinak. Proti tomuto usnesení podal právní zástupce stěžovatele JUDr. I. R. stížnost podle ustanovení 5 141 trestního řádu, nebot' stěžovatel nesouhlasil se závěry uvedenými v napadeném usnesení. Okresní státní zastupitelství v Teplicích usnesením ze dne 24. 9. 1999, čj. 388/99-2, stížnost podle ustanovení 5 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítlo, nebot' byla podána osobou neoprávněnou.
I
11. ÚS 498/99
Stěžovatel v ústavní stížnosti jednak namítá, že mu nebylo umožněno využít právní pomoci advokátem a jednak, že podnět k prošetření je odmítnut z důvodů, které dle jeho názoru neberou zřetel na skutečnost, že jako podnikatel svěřil věc k provedení služby (opravy) jinému podnikateli, který má povinnosti dané zákonem. Současně namítá, že usnesení státního zastupitelství chápe podnět k prošetření podezření z trestného činu pouze jako akt poškozeného domoci se touto cestou své věci. Přitom ale se nejedná o zastupování poškozeného, jde o zastupování občana a poškozeného zároveň, a to na základě plné moci v rámci celého řízení o podnětu pro podezření ze spáchání trestného činu. Ignoraci této skutečnosti chápe stěžovatel i jeho právní zástupce jako porušení ústavního práva občana, kdys podnět k prošetření a uplatnění nároku jsou dva zcela rozdílné právní úkony.
Ústavní soud si vyžádal spisy vedené ve sporné věci spolu s vyjádřením účastníků řízení.
Policie ČR, obvodní oddělení Teplice, ve svém vyjádření ze dne 24. 11. 1999 k věci sdělilo, že v době od 9. 9. 1998 do 7. 9. 1999 prošetřovalo trestní oznámení stěžovatele ve věci nevrácení kompresoru FINI 400 v hodnotě 21 428 Kč z opravny po provedení záruční opravy, kdy majitel prodejny - půjčovny T. B. tento omylem zapůjčil osobě jménem R. Š., kterému pak byl následně odcizen. K samotnému rozhodnutí policejní orgán uvádí, že i když by jednání T. B. vykazovalo zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry dle §248 odst. 1 a 2 trestního zákona, nepodařilo se v průběhu šetření prokázat subjektivní stránku tohoto trestného činu, tj. úmysl přisvojit si cizí věc a způsobit tak škodu na cizím majetku nikoli nepatrnou. Pokud se týká uplatnění namítaného práva JUDr. I. R., je nutno v tomto směru uvést, že tento měl své právo - zúčastnit se všech úkonů - realizovat žádostí u policejního orgánu, který prošetřování trestního oznámení prováděl, obdobně jako obhájce v přípravném řízení. Takovou žádost však JUDr. I.R. po celou dobu prošetřování věci u policejního orgánu nepodal.
Okresní státní zastupitelství v Teplicích ve svém vyjádření ze dne 19. 11. 1999 sdělilo, že stížnost byla zamítnuta podle ustanovení §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu, nebot' byla podána osobou neoprávněnou, což bylo dovozeno z ustanovení §51 trestního řádu. Podle této právní normy, v souladu s komentářem k trestnímu řádu a běžnou praxí, byla stížnost bez dalšího z formálních důvodů zamítnuta, nebot' stížnostní orgán není oprávněn z podnětu takové stížnosti napadené usnesení meritorně přezkoumávat. Názor Okresního státního zastupitelství v Teplicích se jednoznačně přiklání k tomu, že zmocněnec zúčastněné osoby nemůže vykonávat oprávnění podle §51 trestního řádu jménem zúčastněné osoby, nikoli však sám. V daném případě, s ohledem na obsahovou a formální stránku stížnosti ze dne 14. 9. 1999, aplikovalo Okresní státní zastupitelství v Teplicích obě normy tak, že stížnost byla podána zmocněncem a proto zvolilo zamítavé rozhodnutí.
Podle ustálené rozhodovací praxe nepřísluší ústavnímu soudu posuzovat věcnou správnost či zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné moci, nebot' jeho pravomoci vymezené jak ústavou České republiky (zákon č. 1/1993 Sb.), tak zákonem o ústavním soudu (zák. č. 182/1993 Sb.), sledují zásadně jen otázky ochrany ústavnosti a v podstatě stejným způsobem vymezují podmínky jeho ingerence do
rozhodovací činnosti těchto orgánů.
Možno tedy konstatovat, že přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, došel Ústavní soud k závěru, že
II. ÚS 498/99
ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, když neshledal porušení žádného z ústavních principů trestního řízení ani ochrany vlastnického práva.
Shromážděné důkazy totiž nesvědčí ani o postupu protizákonném, když nelze dovodit, že by orgány činné v trestním řízení, o jejichž rozhodnutí v daném případě jde, ze zjištěných důkazů vyvodily zcela nepřiměřené právní úvahy. S ohledem na zjištěné skutečnosti lze konstatovat, že Policie ČR, Obvodní oddělení v Teplicích, se věcí podrobně zabývalo a z výsledků šetření nedovodilo závěr o spáchání trestného činu. Okresní státní zastupitelství v Teplicích poté postupovalo v souladu s ustanovením §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu a podanou stížnost zamítlo. Odložení trestní věci nemá za následek zánik nároku na uplatnění ochrany u nestranného soudu, není rozhodnutím ve věci samé a nebrání v případném uplatnění nároku stěžovatele žalobou v řízení občanskoprávním.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud mino ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. prosince 1999
Vojtěch Cepl
předseda senátu Ústavního soudu