ECLI:CZ:US:1999:2.US.511.99
sp. zn. II. ÚS 511/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti V. Š., zastoupené JUDr. H. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 1999, č. j. 24 Co 79/99-130, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Dne 4. 11. 1999 byl Ústavnímu soudu doručen návrh ústavní stížnosti, kterým se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 1999, č. j. 24 Co 79/99-130.
Poukazuje na rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. 9. 1998, č. j. 5 C 86/97, kterým na návrh vedl. účastníka - žalobce Okresní správy sociálního zabezpečení v Trutnově, byla prohlášena ve vztahu k žalobkyni za neúčinnou dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů Š. ze dne 15. dubna 1994.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 1999, č. j. 24 Co 79/99-130, odmítnuto. V odůvodnění odvolací soud konstatoval, že doporučená zásilka do vlastních rukou ( §47 odst. 1 o. s. ř.), kterou byl rozsudek zástupci žalované doručován, byla při druhém pokusu o doručení dne 27. 11. 1998 uložena s výzvou, aby si adresát zásilku do 3 dnů od uložení vyzvedl s poučením, že jinak se považuje poslední den této lhůty za den doručení. Vzhledem k tomu, že doručenka je veřejnou listinou (§134 o. s. ř.) se všemi náležitostmi a byl dodržen postup poštovního doručovatele, který stanoví ust. §47 odst. 2 o. s. ř., platí, že rozsudek byl zástupci žalované (§48 odst. 3 o. s. ř.) doručen dne 30. 11. 1998. Protože žalovaná podala (prostřednictvím svého zástupce) odvolání na podatelnu Okresního soudu v Trutnově dne 23. 12. 1998, podala jej až po uplynutí patnáctidenní odvolací lhůty (§204 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že o možnost podat odvolání byla žalovaná řádně poučena (§156 odst. 1, §157 odst. 1 o. s. ř.), krajský soud uzavřel, že žalovaná podala odvolání pozdě.
Právní zástupce stěžovatelky proti stanovisku odvolacího soudu namítá, že poštovní zásilky pro advokátní kancelář přebírá běžně prostřednictvím P.O. Box a to z důvodů, jak výslovně uvádí, které jsou v projednávané věci bez významu. Dále uvádí, že pošta jej v žádném případě neinformuje o uložení té které poštovní zásilky. Odmítá rovněž tvrzení, že by došlo k prvému či druhému pokusu o doručení ze strany pošty jeho osobě. Praxe je prý taková, že předmětná zásilka je prostě uložena do P. O. Boxu, aniž by se o tom jakýmkoli způsobem dozvěděl. Rovněž popírá, že byl vyzván, aby si předmětnou zásilku převzal.
Poukazuje rovněž na rozhodnutí senátu téhož odvolacího soudu, který se vyslovil, že za těchto okolností (zřejmě jsou míněny okolnosti výše uvedené) není možné o platném náhradním doručení uvažovat.
V rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jím bylo odňato jeho mandantce právo na spravedlivý proces. Osobně je právní zástupce stěžovatelky toho názoru ( ze své advokátní praxe i zkušenosti), že není možno vůbec v daném případě o náhradním doručení uvažovat.
Protože podaný návrh trpěl základní vadou, Ústavní soud požádal právního zástupce dopisem ze dne 16. listopadu 1999 o zaslání plné moci advokáta, která k návrhu nebyla přiložena. Současně byl právní zástupce stěžovatelky vyzván, aby sdělil Ústavnímu soudu, kdy bylo stížností napadené usnesení odvolacího soudu doručeno stěžovatelce, resp. jeho kanceláři. Plná moc byla dodatečně zaslána, požadovaný údaj o doručení usnesení odvolacího soudu nebyl Ústavnímu soudu sdělen.
Ústavní soud si tak chtěl rovněž vysvětlit rozpor v datu návrhu ústavní stížnosti. Návrh je datován dnem 15. 10. 1999, došel však Ústavnímu soudu teprve 4. 11. 1999, t. j. za 20 dnů.
Návrh ústavní stížnosti není koncipován jako návrh stěžovatelky, ale jako výslovné podání právního zástupce (uplatněn v "JÁ" formě s poukazem na jeho vlastní zkušenosti atp.).
O doručování zásilek advokátům pojednává ustanovení §48 odst. 3 o. s. ř. Pojmově je vyloučena nutná podmínka, aby se advokát zdržoval ve městě. Advokát je oprávněn pověřit přejímáním písemností jemu určených také advokátního koncipienta popř. jiného zaměstnance.
V daném případě si však pro doručování písemností advokát zřídil pronájem zamykatelné poštovní přihrádky na poště, a to podepsáním DOHODY, když si předem tzv. ODNÁŠECÍM PROHLÁŠENÍM vyhradil, že si bude zásilky od své dodávací pošty odnášet sám, resp. prostřednictvím jím pověřené osoby.
Výnosem ministerstva dopravy a spojů ze dne 15. 9. 1998, č. j. 7693/88-120, byla vydána Poštovní pravidla 1., která tuto celou otázku řeší ve vztahu na občanský soudní řád. Podle §48 odst. 3 těchto pravidel ve vztahu na jejich Přílohu č. 5 odst. 10 a 11 platí, že pošta úřední písemnosti s doručenkou vydá pracovníkovi nebo odnašeči. Pro advokáty platí ustanovení odst. 11b cit. předpisu, podle kterého, není-li na pracovišti zřízena podatelna, vydá se taková písemnost odnašeči nebo pracovníkovi, kterého vedoucí přijímáním zásilek pověřil.
Vzhledem k takto konstatovaným skutečnostem pošta tím, že adresáta vyzvala a dvakrát vyrozuměla o uložení zásilky, splnila zákonné podmínky pro náhradní doručení, byť výzvu i vyrozumění ukládala do P. O. Boxu. Samotnou zásilku, na kterou upozorňovala, si pošta ponechala, neboť ji mohla předat pouze proti podpisu.
Sám akt doručování, než dospěl k doručení dnem 30. 11. 1998, si vyžádal nejméně týdenního času a tvrzení právního zástupce, že tuto zásilku převzal až dne 7. 12. 1998 svědčí o tom, že téměř po 14 dnů si schránku nevybral.
Nelze proto odvolacímu soudu vytýkat porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když k prodlení došlo z příčin na straně právního zástupce. Ústavní soud v tomto případě nemůže plnit funkci dalšího odvolacího stupně obecných soudů.
Ústavní soud byl proto nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 8. listopadu 1999