ECLI:CZ:US:1999:2.US.527.98
sp. zn. II. ÚS 527/98
Usnesení
II. ÚS 527/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci navrhovatele M.A.A., právně zastoupeného advokátem JUDr. I.L., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. Nt 2042/98, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 1998, sp. zn. 44 To 1272/98, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů o prodloužení lhůty trvání jeho vazby jako obviněného do 17. 2. 1999.
Dle názoru stěžovatele oba soudy svými rozhodnutími porušily základní práva a svobody stěžovatele uvedená v ust. čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 2, 3, 5 čl. 36 odst. I, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Blíže odůvodňuje stěžovatel porušení výše uvedených základních práv a svobod takto:
Předně namítá, že argumenty soudů, použité pro odůvodnění vazebních důvodů nemají oporu ve spisovém materiálu.
Pokud jde o vlastní důvody vazby dle §67 písm. a), argumentaci soudu, že vazební důvod spatřuje ve skutečnosti, že navrhovatel je cizí státní příslušník, považuje navrhovatel za diskriminační.
Pokud jde o vazební důvod dle ust. §67 písm. b) tr. řádu, ten je dle navrhovatele uveden velmi nekonkrétně, a sice, že by mohl působit na spoluobviněného M.M. a příp. další osoby, které dosud nebyly vyslechnuty.
Navrhovatel je přesvědčen, že neexistují žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že jako obviněný uprchne nebo se bude skrývat, ani skutečnosti, svědčící o tom, že by
II. ÚS 527/08
mohl působit na jiné osoby či jinak mařit objasňování skutečností, závažných pro trestní stíhání.
Dále namítl, že soud v rámci rozhodování o prodloužení vazby nezjistil, že již samotné uvalení vazby bylo v rozporu se zákonem, neboť nebyla dodržena lhůta 24 hodin, v rámci které ho měl státní zástupce povinnost odevzdat soudu.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení, Městský soud v Praze, následovně:
"Soud měl k dispozici úplný obsáhlý spisový materiál, který byl prostudován a z něhož bylo vycházeno při rozhodování, není tedy pravda, že by argumenty použité soudem neměly oporu ve spise.
Vazební důvody tak jak u obviněného byly shledány, byly v napadeném usnesení řádně odůvodněny, nezbývá než opakovat, že způsobená škoda u jednání kvalifikovaného jako dokonaný trestný čin podvodu, čilá částku 56 milionů Kč, o vybrání částky ve výši 36 milionů Kč se měl obviněný pokusit. Pro tyto závěry jsou ve spise podklady, a to zejména oznámení P., o vyčíslení výše způsobené škody. Při takovéto výši škody lze důvodně předpokládat, že bude-li obviněnému jeho vina prokázána, očekává jej již citelný trest odnětí svobody, který může být ze zákona jen nepodmíněný. Obava z následků předpokládaných v ust. §67 odst. l písm. a) tr. řádu je násobena skutečností, že obviněný je cizím státním příslušníkem a při předpokládané dispozici se značnými finančními prostředky se jeví jeho útěk více než pravděpodobným. Stejně tak koluzní důvod vazby byl v této věci dovozen správně a v napadeném usnesení odůvodněn obavou z domluvy mezi spolupachateli, jejichž výpovědi jsou rozdílné a bude třeba zjišťovat zejména podíl viny obou obviněných.
Námitka stěžovatele, že v jiných případech (I.P.) byli jiní pachatelé stíháni nevazebně, není už vůbec na místě.
Zdravotní stav nemůže být hlediskem, k němuž by se mohlo přihlížet při rozhodování o vazbě, pokud tento zdravotní stav nemá přímo vliv na existenci vazebních důvodů (viz judikát č. 16/91-II).
Skutečnost, že obviněný dochází na pravidelné lékařské kontroly, nevylučuje možnost útěku. Stejně tak odevzdání cestovního pasu není žádnou zárukou a zamezením možností útěku.
K námitce stěžovatele na nedodržení lhůty 24 hodin, v níž měl být stěžovatel předán soudu a která dle něho nebyla dodržena, není nutno se v případě usnesení pod sp. zn. 44 To 1272/98 vyjadřovat, neboť se jedná o usnesení o prodloužení lhůty vazby a usnesení o vzetí obviněného do vazby již bylo v této době pravomocné".
Vedlejší účastník řízení, MSZ, se vyjádřil k ústavní stížnosti takto:
"Ve shora označené včel k Vaší výzvě sděluji, že se v souladu s ustanoveními §28 odst. 2) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vzdávám svého práva být vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem v této věci.
II. ÚS 527/98
Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněnému T. byl dne 17. 12. 1997 ve 14,15 hodin vyšetřovatelem policie předán záznam o sdělení obvinění a vyšetřovatel Policie ČR, poté provedl výslech obviněného k trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu. Tento výslech se konal v přítomnosti obhájce obviněného JUDr. J.K. Vyšetřovatel policie výslech ukončil téhož dne v 16,45 hodin. Poté, s ohledem na charakter a rozsah trestné činnosti obviněného a osobu obviněného, vyšetřovatel policie shledal, že u obviněného jsou dány důvody pro podání podnětu státnímu zástupci na podání návrhu na postup ve smyslu ust. §68 tr. řádu a obviněného T. ve smyslu ust. §75 tr. řádu zadržel a o zadržení obviněného informoval stát. zástupce. Písemný podnět spolu se spisovým materiálem doručil vyšetřovatel policie na MSZ dne 18. 12. 1997 ve 12,00 hodin. Státní zástupce po prostudování spisového materiálu dne 18. 12. 1997 vypracoval návrh na vzetí obviněného T. do vazby. Tento návrh byl spolu se spisovým materiálem doručen soudci Obvodního soudu pro Prahu 1 ve 14,45 hodin dne 18. 12. 1997. Mám proto zato, že státní zástupce MSZ postupoval v souladu s ustanovením §75 trestního řádu platného v době podání návrhu na postup ve smyslu ust. §68 tr. řádu u obviněného M.A.A. a obviněného ve lhůtě do 24 hodin od zadržení odevzdal soudu".
Ústavní soud z předloženého spisu dále zjistil, že usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. Nt 2042/98, bylo rozhodnuto v souladu s ust. §71 odst. 2 trestního řádu o prodloužení vazební lhůty obviněného o 4 měsíce, tj. do 17. 2. 1999. Městský soud po podané stížnosti do tohoto usnesení přezkoumal ve smyslu ust. §147 odst. 1 trestního řádu správnost výroku napadeného usnesení: včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná, když obviněný je stíhán pro jednání kvalifikované jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zákona a byl shledán důvod vazby podle §67 a) b) trestního řádu.
Dle soudu byla zjištěna velmi rozsáhlá trestná činnost, spočívající v tom, že obvinění (M.A.A., M.M. a další dosud neztotožnění spolupachatelé) dosud přesně nezjištěným způsobem předávali do přepravy pošty padělané poštovní poukázky, na jejichž základě vybírali značné finanční částky, a tyto byly zasílány na konta obviněných. Dle soudu bylo zjištěno, že se obviněným podařilo vybrat celkem částku 56 milionů Kč, přičemž o vybrání částky 36 milionů Kč se obvinění pokusili; k dokonání skutku nedošlo pouze proto, že pošta tyto poukázky zachytila. Jedná se o velký rozsah trestné činnosti, jejíž dokazování je náročné, neboť obvinění měli páchat trestnou činnost po celém území České republiky, na více poštách, kdy je třeba vyhledávat příjmové doklady z pošt celého území ČR. Obavy z následků předpokládaných ustanoveními §67 písm. a), b) shledal obecný soud reálnými. Při zkoumání důvodnosti prodloužení lhůty vazby jako takové shledal odvolací soud rozhodnutí soudu I. instance i jako odpovídající rozsáhlosti a náročnosti věci. Proto byla stížnost soudem zamítnuta.
Podle čl. 83 Ústavy ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V ústavní stížnosti navrhovatel doslova opakuje argumentaci, kterou použil již v
odůvodnění stížnosti obviněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. Nt 2042/98 (jak vyplývá ze spisu Nt 2042/98 str. 13-15). Ke stížnosti pouze přidal bez bližšího zdůvodnění citace čl. "Listiny", jak výše uvedeno, o něž opírá svou ústavní stížnost.
II. ÚS 527/98
V českém právním řádu je institut vazby pojat jako prostředek k zajištění účasti osoby obviněného na procesních úkonech, jejichž provedení za jeho účasti je nezbytné v rámci trestního řízení této osoby. Rozhodnutím o vzetí do vazby a o dalším trvání vazby se nepředjímá rozhodnutí v meritu věci.
Do vazby lze vzít podle §68 tr. ř. pouze osobu, které bylo podle ustanovení §160 tr. ř. sděleno obvinění, pro které je dostačující, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba.
Ustanoveními §67 a), b) tr. řádu se provádí čl. 8 odst. 5 Listiny, který stanoví hranice vzetí do vazby - jen z důvodů a na dobu stanovenou zákonem. Soudy důvody vazby dovodily podle ust. §67 ze skutkových okolností případu, tak jak je dostatečně odůvodněno v jejich usneseních a vazba byla prodloužena na dobu danou zákonem v souladu s ust. §71 odst. 2 tr. ř.
K námitce stěžovatele na nedodržení lhůty 24 hodin, v níž měl být stěžovatel předán soudu, se ztotožňuje Ústavní soud se závěrem Městského soudu v Praze, totiž, že šlo v době rozhodnutí Městského soudu o prodloužení vazby, již o rozhodnutí pravomocné, které nemohlo být napadeno stížností obviněného proti usnesení z prodloužení vazby.
Ústavní soud nezjistil porušení ústavněprávních principů z titulu námitek uplatněných stěžovatelem a dospěl k závěru, že návrh ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jej proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. 6. 1999 JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu