ECLI:CZ:US:1999:2.US.530.99
sp. zn. II. ÚS 530/99
Usnesení
II. ÚS 530/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. & Mgr. V. S., zastoupeného JUDr. M. U., advokátem, proti postupu Krajského obchodního soudu v Praze ve věci sp. zn. 98 K 11/97 a Spr. 1050/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl ústavní stížností ze dne 17. 11. 1999, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 11. 1999, postup Krajského obchodního soudu v Praze ve věci sp. zn. 98 K 11/97 a Spr. 1050/99, který dle tvrzení stěžovatele zásadním způsobem ohrozil řádný průběh konkursního řízení, sp. zn. 98 K 11/97, zejména pak postavení stěžovatele ve funkci likvidátora, do níž jej sám jmenoval usnesením, j. 23 Cm 534/98-7.
Stěžovatel má za to, že postupem senátu Krajského obchodního soudu v Praze projednávajícího konkursní řízení byl porušen čl. 6 Římské úmluvy o ochraně základních práv a svobod dle čl. 10 Ústavy ČR.
V petitu své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, kterým uloží Krajskému obchodnímu soudu v Praze zajistit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování v řízení, sp. zn. 98 K 11/97, a zajistit důvěru v nezávislý, nestranný a spravedlivý postup administrativy soudu při vyřizování stížnosti , j. Spr. 1050/99, formou odborné výchovy soudců, zejména školením v oblasti obchodního a živnostenského práva.
Tento petit, kterým je Ústavní soud vázán, byl posouzen následujícím způsobem. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není vrcholem ani součástí soustavy obecných soudů a zásadně mu nepřísluší přehodnocovat řízení, vedená před orgány veřejné moci. Jeho kompetence jsou taxativně vymezeny v čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR. Ústavnímu soudu přitom nepřísluší orgánům veřejné moci nařizovat nebo ukládat provedení Konkrétních povinností či úkolu. Jestliže stěžovatel tvrdí, že porušení základního
11. ÚS 530/99
práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může mu ústavní soud toliko v souladu s ustanovením §82 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zakázat, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikázat mu, pokud je to možné, aby obnovil stav před jeho porušením. O takový případ se však dle petitu stěžovatele nejedná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. prosince 1999
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu