ECLI:CZ:US:1999:2.US.534.98
sp. zn. II. ÚS 534/98
Usnesení
II.ÚS 534/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti Ing. J.K., zastoupeného JUDr. M.D., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1998, sp. zn. 10 To 389/98, a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 8. 1998, sp.zn. 2 T 46/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 21. 12. 1998 a byla doplněna podáním, které Ústavní soud obdržel dne 23. 12. 1998, navrhuje stěžovatel zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1998, sp. zn. 10 To 389/98, a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 8. 1998, sp. zn. 2 T 46/98, a to pro porušení čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel popírá, že se dopustil trestného činu, za který byl odsouzen. Stěžovatel tvrdí, že nebyly provedeny důkazy, které mohly potvrdit
II.ÚS 534/98
obhajobu stěžovatele, dále se stěžovatel domnívá, že soud pochybil při hodnocení důkazů.
Podle stěžovatele v protokolu o nehodě nebyly zadokumentovány stopy, umožňující zjistit pohyb vozidel před nehodou a i samo místo střetu obou vozidel. Dále stěžovatel uvádí, že nebyla vůbec potvrzena existence tzv. předjížděného vozidla.
Nejpodstatnější stěžovatelovo tvrzení spočívá ve skutečnosti, že nebyly provedeny odborné expertizy ani jednoho z havarovaných vozidel za účelem zjištění nebo vyloučení možné příčiny nehody, nebylo ani zaznamenáno postavení ovládacích prvků obou vozidel v době nehody a dále nebyla provedena odborná expertiza možných příčin nehody v podobě znaleckého posudku.
Podle stěžovatele soud nesprávně zhodnotil i výpověď' poškozeného pana S.
Stěžovatel dále tvrdí, že soud správně nevyhodnotil ani možnost, že u jeho vozidla mohla například prasknout pneumatika, popř. nastat jakákoli jiná závada, což mohlo zapříčinit neovladatelnost vozidla. Rovněž tak tvrzení stěžovatele, že celý nehodový děj byl zinscenován, nebyla soudem spolehlivě vyvrácena.
Krajský soud v Praze v odůvodnění usnesení, kterým odmítl odvolání obžalovaného uvedl, že okresní soud provedl v souladu s procesními předpisy všechny důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, jednotlivé důkazy řádně zhodnotil ve svém souhrnu a dospěl-li na základě tohoto postupu k závěru o zavinění obžalovaného na dopravní nehodě, nelze mu vytýkat nic podstatného. Okresní soud totiž podle krajského soudu řádně zhodnotil veškeré důkazy, které byly dostupné, přičemž nic nesvědčí pro nevěrohodnost údajů poškozených manželů S.
Jestliže tedy podle krajského soudu nebyla zjištěna žádná okolnost, která by věrohodněji naznačovala možnost zavinění nehody jinou okolností, než nesprávným
II.ÚS 534/98
způsobem jízdy obžalovaného, pak nelze mít výhrady k závěrům, ke kterým dospěl napadený rozsudek. Jak původně obžalovaným uváděné poněkud fantaskní tvrzení o cizím "spiknutí" proti jeho osobě, tak jeho nová verze o možné technické závadě, které však žádná okolnost nenasvědčuje, vyznívají pouze jako snaha hledat jakékoli jiné než vlastní zavinění na projednávané dopravní nehodě. Okresní soud na základě provedených důkazů správně uzavřel, že obžalovaný za tmy a nízké teploty na kluzké vozovce nesprávně předjížděl, což bylo příčinou dopravní nehody s vážnými následky pro osádku protijedoucího automobilu. Plně tedy podle odvolacího soudu obstojí i právní kvalifikace trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle Ústavního soudu soud prvního stupně neporušil procesní postup, provedl všechny důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, které měl k dispozici a provedené důkazy též správně zhodnotil. Protože stěžovatel soudu nenavrhl žádné jiné důkazy, o které by opřel svá tvrzení, a které by vedly ke zjištění skutkového stavu, správně dospěl okresní soud k závěru o vině stěžovatele při dopravní nehodě.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících soudů byl porušen čl. 36 a čl. 37 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu
V Brně dne 19. ledna 1999