ECLI:CZ:US:1999:2.US.539.98
sp. zn. II. ÚS 539/98
Usnesení
I I . ÚS 539/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V. P., J. K., Ing. P. H., J. V., L. G., J. Ř., J. K., P. H., J. S., a T. L., zastoupených JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9..1998, č.j. 13 Co 135/98-142, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 20. 12., 1998, která byla podána k poštovní přepravě dne 20. 12. 1998 domáhali, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1998, čj. 13 Co 135/98-142. Ústavní stížnost možno podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, Který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě nabylo rozhodnutí napadené ústavní stížností právní moci 20. 10. 1998. Z toho plyne ve smyslu §159 odst. 1 o.s.ř., že i ten ze stěžovatelů, kterému bylo napadené rozhodnutí doručeno jako poslednímu, podal ústavní stížnost 62 dnů poté, co mu byla doručena. Protože 60. den lhůty připadl na pátek 18. prosince 1998, Kdežto ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až 20. prosince 1998, byla ústavní stížnost podána po stanovené lhůtě. V případě řízení o ústavní stížnosti platí jako lex specialit §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., podle kterého se den doručení stížnosti do lhůty včítá, na rozdíl od §57 odst. 1 o.s.ř., kde lhůta začíná běžet až den po skutečnosti, která určuje počátek lhůty.
Ani v opačném případě však nemohla být ústavní stížnost meritorně projednána. Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze zjistil, Městský soud svým rozsudkem rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žaloby stěžovatelů zamítl. Podle ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal
II. ÚS 539/98
všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pod vyčerpáním je třeba rozumět pravomocné ukončení řízení o posledním procesními prostředku, kterým je v tomto případě dovolání, na jehož projednání má stěžovatel zákonný nárok. Z §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vyplývá zákonný nárok stěžovatele na meritorní projednání jeho dovolání, nebot' rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jak ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1 zjistil, dovolání žádným ze stěžovatelů podáno nebylo.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítne Ústavní soud ústavní stížnost, jestliže byla podána po lhůtě stanovené tímto zákonem. Podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., soudce zpravodaj mino ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky těchto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto bez ohledu na význam případu nezbylo, než návrh odmítnout, aniž bylo nutno odstraňovat další vady podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 1999 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu