ECLI:CZ:US:1999:3.US.10.99
sp. zn. III. ÚS 10/99
Usnesení
III. ÚS 10/99
Ústavní soud rozhodl dne 9. 12. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B., v. o. s., zastoupené JUDr. A. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 22 Ca 222/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností, která splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem [§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 1998 (22 Ca 222/98-20) a tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její základní právo a svoboda zaručené ústavním zákonem, konkrétně zaručené Listinou základních práv a svobod, která byla za součást ústavního pořádku České republiky vyhlášena usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992, a které bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 2/1993 a konkrétně "jde o porušení čl. 2, 4, 26 Listiny základních práv a svobod", přičemž již v žalobě podané u Krajského soudu v Ostravě bylo poukazováno na to, že obecně závazná vyhláška č. 2/1997 je v rozporu se zákonem č. 202/1990 Sb.,
o loteriích a jiných podobných hrách, s čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy ČR (per analogiam) a s čl. 2,
čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.
Porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje stěžovatelka v tom, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (viz shora) byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Městského úřadu v Příboru, kterým nebylo vydáno povolení k provozování 8 kusů výherních hracích přístrojů v provozovně H. na období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 a takovýto postup soudu jako orgánu veřejné moci pak stěžovatelka považuje za postup v rozporu s Listinou základních práv a svobod, a zejména soudu vytýká, že nepostupoval "v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR", když odmítl posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.
V další části ústavní stížnosti pak stěžovatel vede skutkovou a právní polemiku se závěry obecného soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře již dříve vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy, a to i v souvislosti s přezkoumáváním rozhodnutí správních orgánů soudy v rámci správního soudnictví v jediné instanci (k tomu srov. např. nález III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995).
Ústavní soud zjistil, že plénem Ústavního soudu bylo vydáno dne 8. července 1999 (sp. zn. Pl. ÚS 7/99) usnesení, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele na zrušení obecně závazné vyhlášky města Příboru č. 2/1997, a to proto, že obecně závazná vyhláška města Příboru č. 2/1997 byla zrušena obecně závaznou vyhláškou města Příboru
č. 10/1998 a že též odpadly důvody, pro které byla ústavní stížnost stěžovatelky podána. Stejnou skutečnost pak Ústavní soud zjistil z vyjádření ing. M. S., starosty města P.
Za těchto okolností pak Ústavní soud již nezkoumal, zda postupem orgánu veřejné moci (Krajského soudu v Ostravě) bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, neboť podklad, na základě kterého bylo napadené rozhodnutí ve svém důsledku vydáno, v mezidobí zanikl, což pro stěžovatelku znamená, že může uplatnit svá práva v souladu s platnou a účinnou obecně závaznou vyhláškou č. 10/1998.
Ústavní stížnost stěžovatelky je proto zjevně neopodstatněná, když zjevnost neopodstatněnosti plyne z důvodů, jak byly vyloženy vpředu, tak ze samotné povahy odůvodnění ústavní stížnosti; bylo proto rozhodnuto o ústavní stížnosti stěžovatelky odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 9. prosince 1999