ECLI:CZ:US:1999:3.US.189.99
sp. zn. III. ÚS 189/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem navrhovatele V. D., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, ve věci usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, sp. zn. Zn 234/98, ze dne 1. 3. 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel shora uvedeným návrhem brojí proti uvedenému usnesení Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 9 s tím, že jeho vydáním byla porušeno jeho práva uvedená v čl. 12, 13 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále Listina).
Ze spisového materiálu, který byl Ústavnímu soudu zaslán Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 9 je zřejmé, že navrhovatel podal trestní oznámení na neznámého pachatele v souvislosti s tím, že byt v Praze 9, který řádně užíval, byl vyklizen, nemohl se do něj pro výměnu zámku dostat a provádějí se v něm úpravy. Policejní orgán Místního oddělení Policie ČR v Praze 9-Vysočanech usnesením ze dne 3. 2. 1998 věc dle §159 odst. 1 trestního řádu (dále tr.ř.) odložil s tím, že nebylo shledáno důvodným podezřením ze spáchaných trestných činů porušování domovní svobody dle §238 odst. 1 trestního zákona (dále tr. zák.), krádeže dle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle §249a odst. 2 tr. zák.
Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 1. 3. 1999, sp. zn. Zn 234/98, podle §148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítnuta jako nedůvodná. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se potom praví, že s ohledem na důkazní situaci policejní orgán rozhodl správně. To proto, že ze získaných důkazních materiálů je zřejmé, že navrhovatel byl vyslechnut, stejně jako vedoucí bytového družstva R., jemuž dům (byt), o který jde, patří a také důkazy listinné prokazují, že navrhovatel navrátil uvedený byt družstvu R., když s ním v tomto směru uzavřel dohodu. Na základě uvedených skutečností nebyly shledány důvody k vedení trestního stíhání a věc v souladu se zákonem odložena s tím, že z provedeného dokazování vyplynulo, že v daném případě se jedná o určení užívacího práva k bytu a tedy záležitost, která přísluší do řízení občanskoprávního.
Proti zmíněnému rozhodnutí podal navrhovatel návrh označený jako ústavní stížnost a v ní poukazuje na to, že byla zasažena jeho práva uvedená v čl. 12 a 13 Listiny (byly mu zadržovány písemnosti vybíráním schránky) a nebyla mu poskytnuta řádná ochrana dle čl. 36 Listiny (bez další argumentace).
K návrhu se na výzvu Ústavního soudu vyjádřil také účastník řízení, a to Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9, které se odvolalo na odůvodnění napadeného usnesení s tím, že o případném zadržení písemností se ve svém oznámení nebo stížnosti policejnímu orgánu ani státnímu zastupitelství nezmiňoval.
Návrh není důvodný.
Ústavní soud dané věci dospěl k závěru, že postupem uvedených orgánů činných v trestním řízení nelze vytknout zvolený postup ani z hlediska případné protiústavnosti. Shromážděné důkazy totiž nesvědčí ani o postupu protizákonném , když nelze dovodit, že by orgány činné v trestním řízení, o jejichž rozhodnutí daném případě jde, ze zjištěných důkazů (jejich rozsah a provedení je dostatečné) vyvodil zcela nepřiměřené právní úvahy stran možné trestné činnosti.S ohledem na zjištěné skutečnosti (dohoda s bytovým družstvem a výzvy k jejímu plnění) nelze odmítnout tvrzení zmíněných orgánů, že se věcí zabývaly, a nelze ani dovodit z výsledků šetření závěr o spáchání trestného činu, když se jeví jako právně relevantní úvaha o tom, že se jedná zřejmě o spor občanskoprávní. Přesto ani do těchto úvah není Ústavní soud oprávněn zasáhnout, když namítané porušení čl. 36 Listiny neshledal, neboť navrhovateli nebylo znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva. (§59 tr.ř.), když příslušné orgány na jeho postup reagovaly. Lze rovněž souhlasit s tvrzením státního zástupce v tom, že stran porušení namítaného čl. 12 a 13 Listiny své námitky v rámci popsaného řízení nevznesl, a proto se jimi ani označené orgány činné v trestním řízení nezabývaly a ani zabývat nemohly a přirozeně za dané situace tak nemůže činit ani Ústavní soud.
S poukazem na uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo než návrh jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v posledním znění, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 1999
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu