ECLI:CZ:US:1999:3.US.200.99
sp. zn. III. ÚS 200/99
Usnesení
III. ÚS 200/99-14
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 13. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Z. Š., zastoupeného JUDr. P.P., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. srpna 1998, sp. zn. 29 Cdo 52/98, Městského soudu v Praze ze dne 27. června 1996, sp. zn. 14 Co 215/96, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 1996, sp. zn. 12 C 45/95, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal přezkoumání postupu soudů, které rozhodovaly o jeho žalobě na určení, že je vlastníkem vydražené provozní jednotky "Areál OSP v J." a že je žalovaný - Fond národního majetku České republiky, povinen mu označenou jednotku vydat. Vyslovil přesvědčení, že soudy nesprávně aplikovaly zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, a svým rozhodnutím zasáhly do práv, zaručených čl. 1, 2 odst. 2, 4 odst. 1, 11 odst. 1 a 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto vyslovení odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí a zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 1998, sp. zn. 29 Cdo 52/98, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 1998, sp. zn. 12 C 45/95, a Městského soudu v Praze ze dne 27. června 1996, sp. zn. 14 Co 215/96.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
III. ÚS 200/99-15
Ústavní soud z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 1998, č. j.
29 Cdo 52/98-75, neshledal zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí a jeho odůvodnění vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, které se týkaly výkladu §7 zák. č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a aplikace citovaného ustanovení soudy I. i II. stupně. Shodně s těmito soudy dospěl Nejvyšší soud
ke zjištění, že stěžovatel, jako bratr člena popř. předsedy okresní privatizační komise, se účastí ve veřejné dražbě dostal do rozporu se zákonnými ustanoveními, kupní smlouva, uzavřená ve veřejné dražbě příklepem licitátora je absolutně neplatná a nemohlo tedy dojít k převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem na stěžovatele.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pro odmítnutí stížnosti z důvodu výše uvedeného nebyl stěžovatel, prostřednictvím svého zástupce, vyzýván k odstranění vad návrhu - k předložení plné moci, odpovídající §31 odst. 1 zák. o Ústavním soudu, k odstranění rozporu mezi obsahem návrhu nálezu a obsahem zmocnění v plné moci. Je třeba také uvést, že návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 1996 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. února 1996 bylo nutno považovat za návrh nepřípustný, podaný v rozporu s ustanovením §72 odst. 1, písm. a), odst. 2 a 4 a s §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu