ECLI:CZ:US:1999:3.US.239.99
sp. zn. III. ÚS 239/99
Usnesení
III. ÚS 239/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 30. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P.Č., zastoupeného JUDr. A. J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, sp. zn. 3 T 37/98, a Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. 2 To 1/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 10. května 1999, domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. 2 To l/99, ve výroku o vině, výroku o uloženém trestu a o zamítnutí jeho odvolání, dále pak zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, sp. zn. 3 T 37/98, a to ve výrocích o vině pod body I. 1, 2, 3, 4, II. 1 a ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Uvedl, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím soudů byla porušena jeho práva na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě a na obhajobu, zakotvená v čl. 36 odst. 1, 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vznesl výhrady k provádění důkazů - když nebyly zajištěny ty, které by svědčily v jeho prospěch a k hodnocení důkazů, zejména pokud šlo o prokázání loupežného přepadení spořitelny v L., o příčině smrti poškozené L., dále pak námitky ke kvalifikaci předmětné trestné činnosti, která měla vliv na výši uloženého, podle stěžovatele nepřiměřeně přísného trestu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh zjevně neopodstatněný odmítne, pro odmítnutí návrhu je důvodem také jeho nepřípustnost [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1, §43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 3 T 37/98, který si Ústavní soud vyžádal, a z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. 2 To 1/99, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Pokud jde o napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, je třeba uvést, že se soud vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele i Krajského státního zástupce v Praze, který proti rozsudku soudu I. stupně sp. zn. 3 T 37/98 podal rovněž odvolání, všechny výroky svého rozhodnutí podrobně a přiléhavě odůvodnil. Proto návrh, směřující proti potvrzujícím či měnícím výrokům Vrchního soudu, byl shledán zjevně neopodstatněným, návrh proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, pak návrhem nepřípustným [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) a §72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 1999