ECLI:CZ:US:1999:3.US.266.99
sp. zn. III. ÚS 266/99
Usnesení
III. ÚS 266/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 2. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 1999, č. j. 28 Co 44/99-110, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 31. května 1999 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 44/99-110, vyhlášeného 23. února 1999. Uvedl, že podle jeho přesvědčení označené rozhodnutí je v rozporu s čl. l Ústavy, dále s čl. 3, 4 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když mu ve věci, projednávané podle zák. č. 229/1991 Sb., nebyla poskytnuta žalovaná částka, představující rozdíl mezi náhradou vypočtenou a zaplacenou a mezi zvýšením, odpovídajícím koeficientu 1,7, který měl být při jejím stanovení použit, a když odvolací soud vyslovil jiný právní názor než soud I. stupně, aniž mu byla dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům či umožněno další důkazy navrhnout.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 7 C 1368/94, neshledal porušení práv, jichž se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, se vypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, jakož i s námitkami odpůrců. K tvrzení stěžovatele, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k názoru Krajského soudu v Praze, obsaženému v odůvodnění rozsudku a vztahujícímu se k uzavřené dohodě o poskytnutí náhrady dle restitučních předpisů, je třeba poukázat na vyjádření právního zástupce žalovaných (ze dne 29. prosince 1998, doručeného zástupkyni odvolatele 6. ledna 1999), který na tuto dohodu a její platnost v době soudního řízení poukázal, jakož i na obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. února 1999, kdy zástupkyně stěžovatele se k předmětné dohodě vyjadřovala, návrh na doplnění dokazování nepodala.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 1999