ECLI:CZ:US:1999:3.US.271.99
sp. zn. III. ÚS 271/99
Usnesení
III. ÚS 271/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana M. Č., zastoupeného na základě plné moci JUDr. J. B., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 2 To 187/98, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 4. 6. 1999 byl osobně právním zástupcem navrhovatele doručen Ústavnímu soudu návrh pana M. Č., zastoupeného na základě plné moci JUDr. J. B., advokátem, jímž se domáhá zrušení v úvodní části tohoto usnesení citovaného rozhodnutí obecného soudu.
Ve smyslu §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. 2 To 187/98" jakožto rozhodnutí o posledním prostředku, vydané z podnětu stížnosti navrhovatele, bylo jemu doručeno dne 10. 12. 1998. Právnímu zástupci navrhovatele, takto obviněného v označené trestní věci, doručil Krajský soud v Brně předmětné usnesení o den později, tj. 11. 12. 1998.
Za první den předmětné lhůty procesní (I. ÚS 182/95, Sb. n. u. ÚS, sv. 4, 1995 - díl II., usn. č. 20), jejíž zmeškání nelze prominout (IV. ÚS 248/96, Sb. n. u. ÚS, sv. 6, 1996 - díl II., usn. č. 31), považoval ústavní soud datum pro navrhovatele výhodnější, tedy pozdější (11. 12. 1998). Její konec připadl na den 8. 2. 1999 (pondělí). Ústavní stížnost byla podána 4. 6. 1999.
Z uvedeného tedy plyne, že návrh podal navrhovatel po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona.
III. ús 271/99
Pokud se návrh domáhá postupu podle §75 odst. 2 písm. a) zákona, nelze mu přisvědčit, neboť pro jeho aplikaci chybějí zákonné podmínky.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost jako nepřípustnou, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti došlo. Podmínku podstatného přesahu, jakož i další kumulativní podmínku časovou může Ústavní soud hodnotit teprve poté, je-li splněna podmínka stanovená v návětí §75 odst. 2 zákona, tzn. nevyčerpání procesních prostředků. V předmětné věci však stěžovatel tento prostředek vyčerpal, neboť podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 1998, č.j. 40 Nt 28/93-378 stížnost k soudu vrchnímu, o níž bylo rozhodnuto návrhem napadeným usnesením vrchního soudu, takže zmíněnou podmínku nesplnil.
Pouhé zmeškání procesní a propadné lhůty stanovené v §72 odst. 2 zákona za situace, kdy stěžovatel všechny procesní prostředky vyčerpal, nelze napravovat postupem podle §75 odst. 2, písm. a) zákona. Citované ustanovení míří pouze na výjimečné situace spočívající v tom, že vzdor nevyčerpání všech procesní prostředků zákon stěžovateli umožňuje přístup k Ústavnímu soudu, jsou-li pro to důvody hodné zřetele.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle §43 odst. 1, písm. b) zákona mimo ústní jednání návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 9. 8. 1999
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj