ECLI:CZ:US:1999:3.US.305.99.1
sp. zn. III. ÚS 305/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 14. října 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Hollander a JUDr. V.J., ve věci ústavní stížnosti V.P., zastoupeného advokátem JUDr. A.D., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 346/96. ze dne 11. září 1997, rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu, sp. zn. 962/92. 303/93, R XI11 74/96, ze dne 22. července 1996. a usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 29/99, ze dne 26. února 1999 a 26. dubna 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k doručení dne 21. června 1999, se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. září 1997 a jeho usnesení ze dne
26. února 1999 a 26. dubna 1999 s tím, že pro nedodržení ustanovení zákona č. 169/1949 Sb. bylo zestátnění jeho nemovitostí neplatné a že ocenění jím provedených rekonstrukcí a oprav na nemovitosti č. p. 13 bylo stanoveno v rozporu s §10 citovaného zákona. Podáním ze dne
27. srpna 1999 pak navrhl, aby Ústavní soud zrušil i rozhodnutí O.Ú. - pozemkového úřadu sp. zn. 962/92, 303/93. R XIII 74/96, ze dne 22. července 1996, přiznal mu náhradu nákladů řízení a současně zrušil zák. č. 169/1949 Sb., ve znění zák. č. 425/1990 Sb., pro rozpor s Listinou základních práv a svobod. Dne 24. září 1999 byl návrh doplněn tak, že se stěžovatel domáhá zrušení ustanovení §1 odst. 2, 3, 4, 5 a dále §2. §§8 až 10 a §§16 až 18 zák. č. 169/1949 Sb., ve znění zák. č. 425/1990 Sb., případně zrušení celého označeného zákona pro rozpor s Listinou základních práv a svobod a vyslovení, že zestátnění nemovitostí navrhovatele podle zák. č. 169/1949 Sb., je nezákonné, vykonané v rozporu s tehdy platnými předpisy, v důsledku čehož vznikl navrhovateli nárok na vydání nemovitosti podle §6 odst. 1 písm. o) zák. č. 229/1991 Sb.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že
pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem
orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním
zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákona k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2., §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
S ohledem na výše uvedené a na dobu podání ústavní stížnosti, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 346/96, ze dne 11. září 1997, rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu sp. zn. 962/92, 303/93. R Xlll 74'%. ze dne 22. července 1996. a usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 29/99, doručenému stěžovateli 24. března 1999, kterým bylo dne 26. února 1999 zastaveno řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, je třeba konstatovat, že návrh byl v tomto rozsahu podán po lhůtě, stanovené zákonem o Ústavním soudu. Proto jeho odmítnutí je odůvodněno ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ve lhůtě podaná stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 1999, kterým soud zastavil řízení ve věci dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. února 1999, č. j. 30 Ca 29/99-5, byla shledána zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel sice v návrhu označil citované usnesení za rozhodnutí, kterým se cítí dotčen na právech, zamčených v čl. 1 odst 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale v čem vidí pochybení soudu při aplikaci §103, $ 104 odst. 1 a §250s odst. I občanského soudního řádu neuvedl.
Vzhledem k tomu, že byla ústavní stížnost odmítnuta, nebyly dány podmínky pro rozhodování o návrhu na zrušení zákona či jeho jednotlivých ustanovení, jak se stěžovatel v podání ze dne 27. srpna 1999 domáhal [$ 64 odst. 1 písm. d). §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro výše uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení bylo rozhodnulo tak, jak ve výroku obsaženo.
JUDr. Vlastimil Ševčík
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 1999