ECLI:CZ:US:1999:3.US.308.99
sp. zn. III. ÚS 308/99
Usnesení
III. ÚS 308/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. listopadu 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudce JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) A. B., a 2) L. B., zastoupených JUDr. B. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 1999, č. j. 8 Co 259/99-157, a ve věci návrhu na zrušení části §3 odst. 4 písm. a) zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 1999, č. j. 8 Co 259/99-157, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 1998, sp. zn. 36 C 117/92. Uvedli, že soud I. stupně zamítl jejich návrh na uzavření dohody se Státním podnikem bytového hospodářství Moravská Ostrava a Přívoz v likvidaci o vydání nemovitosti - domu čp. 207 s příslušnými objekty vč. parcely č. 193 v kat. území O., odvolací soud rozsudek potvrdil, nárok uplatnili jako závětní dědici. Podle jejich názoru soudy porušily svým rozhodnutím právo, zaručené v čl. 11 a také právo na spravedlivý proces dle hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Současně navrhli, aby Ústavní soud zrušil část §3 odst. 4 písm. a) zák. č. 87/1991 Sb., a to slova "jež byla předložena v dědickém řízení", když podle jejich přesvědčení tato část citovaného ustanovení je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, zaručujícím dědění.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, soudce zpravodaj pak odmítne návrh, podaný někým zjevně neoprávněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a), odst. l písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 36 C 117/92 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 1999, č. j. 8 Co 259/99-157, bylo zjištěno, že návrh stěžovatelů, v němž se dovolávali restitučních nároků jako dědici ze závěti, byl zamítnut s tím, že navrhovatelé neprokázali oprávněnost nároku platnou závětí a že nesplnili podmínky, obsažené v §3 odst. 4 písm. a) a e) zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o důkazy, které byly provedeny a soudy hodnoceny, je třeba konstatovat, že soudy postupovaly v souladu s §132 občanského soudního řádu a že stěžovatelé ani v ústavní stížnosti neoznačili důkazy či skutečnosti, kterých se dovolávají a z jejichž hodnocení soudem dovozují porušení práv na soudní a jinou právní ochranu či práv vlastnických, zaručených v hlavě páté a v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Po odmítnutí ústavní stížnosti navrhovatelů nebyly ani splněny podmínky pro zahájení řízení o zrušení části §3 odst. 4 písm. a) zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§64 odst. 1 písm. d), §43 odst. l písm. c) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 1999