ECLI:CZ:US:1999:3.US.31.99
sp. zn. III. ÚS 31/99
Usnesení
III. ÚS 31/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. H., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1998, sp. zn. 35 C 69/98, a Místní volební komisi v obci T., mimo ústní jednání dne 14. 4. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která jako taková byla podána včas (§72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formální stránky za podmínek stanovených zákonem [§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka osvědčení o zvolení členů zastupitelstva v Obci T. a v podrobně rozvedených námitkách tvrdila, že volby do obecního zastupitelstva, konané ve dnech 13. a 14. listopadu 1998, byly provedeny v rozporu se zákonem (č. 152/1994 Sb.), a proto také jejich výsledky, též vzhledem k rozporným výsledkům při sčítání odevzdaných hlasů, vzbuzují krajní pochybnost; přestože její stížnost před obecným soudem byla zamítnuta, vzhledem k povaze rozvedených námitek tvrdila, že jak v řízení před tímto soudem, tak ve vadném provedení voleb a krajně pochybných jejích výsledcích, byla porušena její ústavně zaručená základní práva daná zejména čl. 21, čl. 36 odst. 1, čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod (ve smyslu čl. 10 úst. zák. č. 1/1993 Sb. a též Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod); protože její stížnost projednal obecný soud v intencích zákona (§200l o. s. ř.) bez jednání, vytkla zákonodárci neústavnost tohoto procesu a závěrem navrhla, aby Ústavní soud nálezem
1) konstatoval porušení vpředu zmíněných ústavně zaručených základních práv,
2) zrušil osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce T. a
3) zrušil v ustanovení §200l o. s. ř. slova "bez jednání".
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak, a to především, z jejího návrhového žádání je jednoznačně patrno, že stěžovatelka svou stížností usiluje o rozhodnutí ve věci ověření volby poslance ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. e) úst. zák. č. 1/1993 Sb., které by mohlo být vydáno jen v řízení a postupem dle ustanovení hlavy druhé oddílu třetího zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v němž Ústavní soud rozhoduje (s reformační pravomocí) v opravném prostředku (§85 a násl. zákona) jako odvolací orgán; procesní podmínky pro toto řízení však stěžovatelka nesplňuje (§85 odst. 1, 2 zákona).
Ústavní stížností [§72 odst. 1 písm. a) a násl. zákona] lze sice napadnout porušení ústavně zaručených základních práv došlo-li k němu "jiným zásahem orgánu veřejné moci", nicméně v řízení o ústavní stížnosti (hlava druhá oddíl druhý zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je pravomoc Ústavního soudu vůči vydání osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce vyloučena [§82 odst. 3 písm. a), b) zákona], neboť o něm (nikoli však jako o jiném zásahu orgánu veřejné moci) způsobem zákonem předepsaným rozhodoval obecný soud (§59 zák. č. 162/1994 Sb., §200l o. s. ř.); rozhodnutí obecného soudu, proti němuž jedině ústavní stížnost (jako stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci) mohla směřovat, však stěžovatelka podle v závěru své ústavní stížnosti formulovaného žádání (petitu) nenapadla.
Usilovala-li stěžovatelka formou ústavní stížnosti o "zrušení osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce (T.)", je zřejmé, že jde o ústavní stížnost, která jako návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem je z vyložených důvodů nepřípustná.
O nepřípustné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, když rozhodovat o návrhu na zrušení stěžovatelkou vyznačeného ustanovení zákona nebylo ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu pro odmítavý výrok stran ústavní stížnosti zapotřebí (srov. usnesení ve věci III. ÚS 101/95 publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a
usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha, 1996)
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 14. dubna 1999