ECLI:CZ:US:1999:3.US.315.99
sp. zn. III. ÚS 315/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu navrhovatele H. M. L., zastoupeného JUDr. B. G., CSc. advokátem, na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1999, čj. 28 Ca 37/98-66, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 28. 6. 1999 Ústavnímu soudu návrh, v němž brojil proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1999, čj. 28 Ca 37/98-66, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp.zn. 28 Ca 37/98 a z něj zjistil, že navrhovatel podal dne 16. 2. 1998 tomuto soudu žalobu o přezkoumání rozhodnutí Policejního prezídia ČR, ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 29. 10. 1996, čj. PJC-1831/CPPT-96, kterým bylo rozhodnuto o zákazu pobytu navrhovatele na území ČR do 28. 10. 1999 a o přezkoumání rozhodnutí Policejního prezidia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, čj. PPR-7936/RCP-c-225-96, ze dne 14. 11. 1997, kterým bylo zamítnuto odvolání proti prvému rozhodnutí. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. dubna 1999, čj. 28 Ca 37/98-66, řízení zastavil. Odůvodnil to tím, že podle §250b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") žaloba na přezkoumání pravomocného rozhodnutí správního orgánu musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout. Napadené rozhodnutí bylo žalovaným správním orgánem doručováno právnímu zástupci navrhovatele, kterým byl ve správním řízení M. Š, dle plné moci založené ve spise. V této plné moci byla uvedena adresa pro doručování Klub právní podpory Praha 5, Radotín, Š. 2/981. Tato adresa byla jako jediná uvedena i v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. Rozhodnutí bylo, jak vyplynulo z reklamačního řízení, provedeného u příslušné pošty, uloženo na poště dne 1. 12. 1997, když před tím byla dne 28. 11. 1997 vůči adresátu učiněna výzva, tj. adresát byl vyrozuměn o druhém pokusu o doručení zásilky. Zásilka byla vyzvednuta až dne 17. 12. 1997. Podle §24 odst. 2 správního řádu, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej vhodným způsobem uvědomí, že přijde znovu doručit písemnost ve stanovený den a hodinu. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, doručovatel uloží písemnost a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů ode dne uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl. Napadené rozhodnutí bylo doručeno uložením dne 4. 12. 1997. Námitka právního zástupce navrhovatele, že M. Š. sice má přechodné bydliště v Praze 5, Š., obvykle se však zdržuje ve svém trvalém bydlišti v P., okres Písek a že pošta nedodržela ani jiné podmínky doručování, nebyla soudem shledána důvodnou.
Proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 37/98-66, ze dne 22. 4. 1999, podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva daná mu článkem 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení uvedených práv mělo dojít tím, že soud nevzal v úvahu skutečnost, že pošta při doručování nedodržela postup, stanovený §24 odst. 2 zákona č. 71/67 Sb., a proto nemohlo dojít k doručení písemnosti (správního rozhodnutí) uložením. Důkazy o tomto tvrzení navrhoval, soud se jimi však nezabýval a ani nezdůvodnil, proč tak neučinil. Navrhovatel se tu dovolává souvisejících rozhodnutí Ústavního soudu.
Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 2. 9. 1999 poukázal na skutečnost, že správní rozhodnutí bylo doručováno na jedinou známou adresu právního zástupce navrhovatele, kterou uvedl v plné moci k zastupování před soudem, jakožto adresu pro doručování. Pokud navrhovatel namítal, že se na této adrese obvykle nezdržoval, když se zdržoval na adrese svého pracoviště, soud v tomto bodě vycházel ze stanoviska Ústavního soudu, zaujatého v nálezu, sp.zn. IV. ÚS 164/98. Pokud jde o dokazování, týkajícího se další podmínky doručování, zanechání výzvy, aby byl přítomen dalšímu doručování, soud vycházel z výsledků reklamačního řízení, provedeného u příslušné pošty.
Dále si Ústavní soud vyžádal spis Policie ČR, oddělení cizinecké policie a pasové služby Prachatice, sp.zn. PJC-1831/CPPT-96 a z něj zjistil, že veškerá korespondence Policie ČR ve věci navrhovatele byla doručována na adresu M. Š., Klub právní podpory, Š. 2/981. M. Š. tuto korespondenci vyzvedával a reagoval na ni.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval krajský soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 36 odst. 2 Listiny stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.
Navrhovateli nebylo bráněno, aby se obrátil na soud se žalobou na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Soudy tu postupují podle části páté o.s.ř., upravující správní soudnictví. Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že k náhradnímu doručení správního rozhodnutí nedošlo, neboť se adresát v místě doručení nezdržoval. Pokud soud za této situace dospěl k závěru, že žaloba byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty od doručení napadeného rozhodnutí, porušil tím právo navrhovatele zaručené čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Návrh je zjevně neopodstatněný.
V plné moci udělené navrhovatelem M. Š., zástupci navrhovatele ve správním řízení, byla výslovně a zcela vědomě jako adresa pro doručování písemností uvedena Klub právní podpory, Praha 5 - Radotín, Š. 2/981, a to přes skutečnost, že se na této adrese nezdržoval, neboť byl na pracovišti v okrese Písek, jak je v ústavní stížnosti výslovně uvedeno. Za této situace se navrhovatel nemůže dovolávat nesplnění podmínky řádného doručení, uvedené v ustanovení §24 odst. 2 správního řádu, tj. že se adresát písemnosti v místě doručení zdržuje, neboť tuto skutečnost nikomu neoznámil, čímž sám způsobil, že rozhodnutí muselo být doručeno uložením.
Pokud navrhovatel namítá, že postupem pošty byl porušen poštovní řád, neboť pošta neoddělila doručenku od dopisu a nezaslala ji samostatně odesílateli, nýbrž odeslala ji až s podpisem adresáta, uvedeným pochybením pošty nemohlo dojít k namítanému porušení navrhovatelových práv, neboť doručení uložením podle §24 odst. 2 správního řádu nastane ze zákona způsobem uvedeným v citovaném ustanovení (právní fikcí) bez ohledu na to, kdy pošta odeslala doručenku odesílateli. Soud je povinen se zabývat otázkou, zda a kdy k doručení došlo, což také učinil.
Pokud jde o námitku, že Městský soud v Praze se nezabýval předloženými důkazy, je na místě poukázat na to, že soud vycházel při posuzování otázky doručení rozhodnutí správního orgánu z údajů doručenky založené ve spisu a z výsledků reklamačního řízení pošty, když datum uložení zásilky bylo na doručence řádně čitelné. Tuto okolnost také uvedl v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 37/98-66, nedošlo k namítanému porušení Listinou v čl. 36 odst. 1 a 2 zaručeného práva na soudní ochranu a přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 1999
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu