ECLI:CZ:US:1999:3.US.329.99
sp. zn. III. ÚS 329/99
Usnesení
III. ÚS 329/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 11. listopadu 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. S. V., zastoupené JUDr. A. D., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 1999, č. j. 7 A 711/98-23, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou 2. července 1999, se navrhovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 7 A 711/98-23, kterým dne 26. března 1999 potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. listopadu 1998, č. j. OSZ 44261-18/98. Uvedla, že se domáhala poskytnutí jednorázové peněžité částky na základě §3 písm. b) zák. č. 217/1994 Sb., ta jí nebyla Ministerstvem vnitra přiznána rozhodnutím č. j. ZS-44261-5/70-95, doručeným jí 1. března 1995. Opravný prostředek proti němu sice podala, vzala jej však zpět. Opětovně uplatnila nárok po vyhlášení nálezu Ústavního soudu, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 128/1997 Sb., když dospěla k přesvědčení, že při postupu Ministerstva vnitra v intencích nálezu by pravděpodobně mělo být její žádosti vyhověno. Této žádosti však opět vyhověno nebylo, a to ani poté, co došlo ke zrušení rozhodnutí Vrchním soudem v Praze. Proti novému zamítavému rozhodnutí ze dne 23. listopadu 1998, č. j. OSZ 44261-18/98, podala opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze. Poněvadž tento soud napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra potvrdil, cítí se dotčena na právech, zaručených jí čl. 36 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Postup Ministerstva vnitra charakterizuje jako úřednickou svévoli, následné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako posvěcení této svévole, a proto se domáhá nápravy cestou ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků,
usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti, spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 A 711/98, spisu a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OSZ-44-261-18/98 bylo zjištěno, že žádosti stěžovatelky, podané 17. prosince 1997 - o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zák. č. 217/1994 Sb., nebylo vyhověno s tím, že tato žádost byla podána po 31. srpnu 1995, tj. po lhůtě, vyplývající ze zákona č. 217/1993 Sb., ve znění zák. č. 77/1995 Sb. Vrchní soud v Praze v řízení o opravném prostředku výše citované rozhodnutí dne 26. března 1999 rozsudkem č. j. 7 A 711/98-23 potvrdil. Jeho odůvodnění pak vyčerpávajícím způsobem hodnotí podstatné skutečnosti, na základě nichž zamítnutí žádosti, jako podané po lhůtě k tomu stanovené, bylo opodstatněné. Soud se vyjádřil také k posouzení obsahu samotného podání, adresovaného Ministerstvu vnitra a hodnoceného jako žádost, nikoliv jako návrh na obnovu řízení, když také uvedl, v jakých lhůtách bylo možno návrh na obnovu řízení uplatnit a jak by bylo nutno nahlížet na označený nález Ústavního soudu při hodnocení důvodnosti takového návrhu. Pokud jde o žádost, která byla stěžovatelkou podána 2. prosince 1994, této nebylo vyhověno s tím, že navrhovatelka neprokázala oprávněnost nároku, když její otec zemřel v nemocnici dne 29. května 1945, tedy nikoliv v objektu nacistické věznice. Opravný prostředek proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, který navrhovatelka podala k Vrchnímu soudu v Praze, však vzala zpět a řízení o něm bylo tedy zastaveno.
Pro výše uvedené, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 1999