infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 04.11.1999, sp. zn. III. ÚS 333/99 [ usnesení / JURKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:3.US.333.99

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1999:3.US.333.99
sp. zn. III. ÚS 333/99 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu navrhovatelky V. R., zastoupené JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 1999, čj. 10 Ca 51/99- 26, takto: Návrh se odmítá . Odůvodnění: Navrhovatelka podala Ústavnímu soudu dne 7. 7. 1999 návrh na zahájení řízení, který Ústavní soud obdržel o den později. V uvedeném návrhu navrhovatelka brojila proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 1999, čj. 10 Ca 51/99-26, s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva. Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 10 Ca 51/99 a z něj zjistil, že navrhovatelka podala dne 25. 2. 1999 uvedenému Krajskému soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Českých Budějovicích ze dne 2. 2. 1999, čj. OPÚ/R-52/99/130/91-21. Jím rozhodl pozemkový úřad, že navrhovatelka není vlastníkem v rozhodnutí uvedených nemovitostí zapsaných v k.ú. P. Rozhodnutí odůvodnil pozemkový úřad tím, že navrhovatelka je sice oprávněnou osobou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., ale předmětná nemovitost (pozemek) byl vyvlastněn v roce 1956 za náhradu jako zázemí pro kulturní dům v P. Parcela byla využívána ke společenským, kulturním a sportovním účelům jako hřiště (dožínky, stavění máje, kluziště apod.). Na pozemku se nachází betonová podezdívka, na které byly dřevěné mantinely, byly tu také provedeny terénní úpravy, které změnily odtokové poměry v místě. Pro odvodnění plochy po rozpuštění ledu byla na pozemku zbudována kanalizace, která ústí do mlýnského náhonu. Provedené stavební úpravy jsou otevřenou stavbou pro tělesnou výchovu. S ohledem na to, že se jedná o pozemek zastavěný, nelze jej vydat a oprávněné osobě přísluší náhradou jiný pozemek ve vlastnictví státu v souladu s ust. §11 odst. 2 zákona o půdě. Krajský soud v Českých Budějovicích napadené rozhodnutí pozemkového úřadu dne 26. 5. 1999 rozsudkem, čj. 10 Ca 51/99-26, potvrdil. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích napadla navrhovatelka u Ústavního soudu včas návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem. V něm namítala, že nebyly správně zhodnoceny vlastnické poměry k předmětné parcele a poukázala na listiny, které jí dávají za pravdu. Podle svého tvrzení totiž byla vlastnicí celého pozemku, nikoliv jen jeho poloviny, jak je uvedeno v rozhodnutí soudu. Dále namítala, že na předmětné parcele sice byl postaven zimní stadion, avšak bez stavebního povolení, v roce 1968 byl demolován a již se nepoužívá a stavba bez náhrady zanikla. Uvedeným rozhodnutím krajského soudu tedy měla být porušena základní práva navrhovatelky, daná jí čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 4. 10. 1999 uvedl, že obsahem podání - návrhu je argumentace proti právnímu zjištění soudu. Poukazuje přitom na písemnosti, které nebyly soudu předloženy a ani nebyly součástí správního spisu. Z písemností založených ve správním spise soud zjistil, že právním předchůdcům navrhovatelky byly vyvlastněny obě poloviny předmětného pozemku. Výhrady, týkající se rozsahu vyvlastnění, neuplatnila v opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu. Její námitky se týkaly výhradně zpochybnění existence překážky bránící vydání pozemku. Soud se tedy v rámci přezkumné činnosti zabýval pouze námitkami uvedenými v opravném prostředku. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Pokud jde o namítané porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud z předmětného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích i spisu Okresního pozemkového úřadu v Českých Budějovicích, sp.zn. R-52/99/130/91, který si rovněž vyžádal, zjistil, že jak správní orgán, tak soud provedly všechny navrhované důkazy a své rozhodnutí náležitě zdůvodnily. Postupovaly tedy v souladu s příslušnými ustanoveními §46 správního řádu, respekt. §132 občanského soudního řádu. Napadené rozhodnutí krajského soudu bylo tedy přijato ústavně konformním způsobem. Pokud navrhovatelka v návrhu k Ústavnímu soudu navrhuje další důkazy, které mají potvrdit její nárok, je třeba konstatovat, že tyto důkazy nenabídla ani správnímu orgánu, ani soudu, takže k nim nemohly při rozhodování přihlédnout. Správní soudnictví, v jehož rámci soud rozhodnutí pozemkového úřadu přezkoumával, je ovládáno zásadou dispoziční do té míry, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu jen v mezích a rozsahu vytyčeném tím, kdo opravný prostředek podal. Pokud navrhovatelka namítá, že postupem soudu bylo porušeno její základní právo dané čl. 11 Listiny, je třeba uvést, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, Listina v čl. 11 poskytuje ochranu jen vlastnickému právu existujícímu, nikoliv pouze tvrzenému. Jestliže soud v řízení, které proběhlo korektním způsobem, dospěl k závěru, že navrhovatelce vlastnické právo k předmětným pozemkům nesvědčí, nelze v tom spatřovat porušení navrhovatelčiných základních práv. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 4. listopadu 1999 JUDr. Vlastimil Ševčík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:3.US.333.99
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 333/99
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 4. 11. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 8. 7. 1999
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §11 odst.1 písm.e
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík vlastnické právo/přechod/převod
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-333-99
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 34158
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28