ECLI:CZ:US:1999:3.US.339.99
sp. zn. III. ÚS 339/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o ústavní stížnosti navrhovatele R. S. - N & Z, spol. s r.o., zastoupeného JUDr. I. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 30. 3. 1999, čj. 30 Co 82/99-78, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 9. 7. 1999 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 7. 1999. V předmětné stížnosti brojil proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 30. 3. 1999, čj. 30 Co 82/99-78, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Liberci, sp.zn. 8 C 963/95 a z něj zjistil, že dne 26. 8. 1994 podal navrhovatel A. P., advokát, návrh na vydání platebního rozkazu proti odpůrci Š. & spol., spol. s r.o. Návrh odůvodnil tím, že na jeho žádost vyhotovil odpůrci kupní smlouvu na převod nemovitostí z vlastnictví města Liberec a v této smlouvě se odpůrce, jako kupující, zavázal uhradit výlohy spojené s vyhotovením smlouvy a s řízením o provedení vkladu. Odpůrce však výlohy neuhradil. Okresní soud požadovaný platební rozkaz dne 31. 8. 1994 vydal. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal odpůrce včas odpor, v rámci kterého namítal, že u navrhovatele žádnou kupní smlouvu neobjednal, ve věci vždy jednal jen se společností R. S. N & Z, s.r.o. Dne 14. 3. 1996 navrhovatel podáním rozšířil žalobu tak, že požadoval, aby Š. & spol., spol. s r.o. a R. S. - N & Z s.r.o. společně a nerozdílně zaplatili navrhovateli zmíněné náklady ve výši 19.878,- Kč s příslušným úrokem. Okresní soud usnesením ze dne 2. 5. 1996, čj. 8 C 963/95-17, návrhu vyhověl a připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalovaného, vstoupil R. S. N & Z, s.r.o.
Proti tomuto usnesení podal R. S. N & Z, s.r.o. odvolání. V něm namítal, že sice objednal u žalobce sepsání kupní smlouvy a dodal mu všechny podklady, avšak v kupní smlouvě bylo uvedeno, že všechny výlohy hradí kupující. Mohou tedy vystupovat pouze jako svědci. Proti citovanému usnesení podal odvolání i druhý žalovaný - Š. & spol., spol. s r.o. V odůvodnění namítal, že pokud žalobce tvrdil, že smlouvu u něj objednal jiný účastník řízení, měl žalovat přímo tohoto účastníka. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dne 26. 6. 1996 napadené usnesení soudu I. stupně potvrdil. Dne 2. 10. 1996 Okresní soud v Liberci rozsudkem, čj. 8 C 963/95-28, rozhodl, že žalovaný Š. & spol., spol. s r.o. je povinen zaplatit žalobci částku 19.078,- Kč s 18% úrokem. Proti druhému žalovanému žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že druhý žalovaný sice objednal sepsání předmětné smlouvy, avšak smluvně se zavázal náklady spojené s vyhotovením kupní smlouvy zaplatit prvý žalovaný, tedy Š. & spol., spol. s r.o. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání do výroku, jímž byl zamítnut návrh proti R. S. N & Z, s.r.o. Rovněž žalovaný Š. & spol., spol. s r.o. podal odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec dne 30. 6. 1997 napadený rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Zároveň zavázal okresní soud k provedení dalších důkazů. Okresní soud v Liberci pak dne 19. 10. 1998 rozsudkem, čj. 8 C 963/95-64, rozhodl, že 1. žalovaný Š. & spol., spol. s r.o. je povinen žalobci zaplatit částku 4.585,- Kč s 16% úrokem z prodlení a 2. žalovaný R. S. - N & Z, s.r.o. je povinen žalobci zaplatit částku 14.460,- Kč s 18% úrokem z prodlení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi městem Liberec a R. S. N & Z, s.r.o. byla uzavřena mandátní smlouva, kterou mandant udělil mandatáři plnou moc ke všem právním úkonům, které souvisí s prodejem nemovitostí, který bude mandatář pro mandanta provádět. Mezi žalobcem a R. S. N & Z, s.r.o. pak byla uzavřena příkazní smlouva, na jejímž základě žalobce sepsal předmětnou kupní smlouvu podle pokynů příkazce. Proti tomuto rozhodnutí podal R. S. N & Z, s.r.o. odvolání, v němž namítal, že u žalobce žádné sepsání smlouvy písemně neobjednal, pouze s ním dohodl, že sepíše kupní smlouvy na základě předložených dokladů. Veškeré výdaje měla hradit kupující strana. Podle žalovaného tedy nemohla být uzavřena žádná příkazní smlouva, na jejímž základě by bylo možné po něm požadovat úhradu nákladů spojených se sepisem kupní smlouvy. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec dne 30. 3. 1999 rozsudkem, čj. 30 Co 82/99-78, rozsudek soudu I. stupně potvrdil.
Tento rozsudek napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že jím bylo porušeno jeho základní právo dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení těchto základních práv spatřoval navrhovatel v tom, že soud chybně vyložil obsah smluvních vztahů mezi účastníky sporu, kterýžto výklad neodpovídá vůli jednotlivých účastníků.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 6. 9. 1999 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Ústavní stížnost je zjevně nedůvodná.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, v podstatě jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.
Článek 36 odst. 1 Listiny stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Navrhovateli nebylo bráněno, aby se svého práva u soudu domáhal, soudy se věcí zabývaly, prováděly navrhované důkazy a své rozhodnutí odůvodnily. Postupovaly přitom, podle přesvědčení Ústavního soudu, v souladu s ust. 132 občanského soudního řádu. Závěry, které obecné soudy z provedeného dokazování vyvodily nelze odmítnout jako protizákonné či dokonce protiústavní, když nelze dovodit, že právní závěry obecnými soudy vyvozené nejsou v extrémním a jednoznačném rozporu s výsledky dostatečně obsáhle provedeného dokazování.
Na základě uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 1999
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu