ECLI:CZ:US:1999:3.US.350.99
sp. zn. III. ÚS 350/99
Usnesení
III. ÚS 350/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. listopadu 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti I. B., zastoupené JUDr. L. P., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 1998, sp. zn. 25 Co 290/98, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. května 1997, sp. zn. 21 C 90/92, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou 16. července 1999, se navrhovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 1998, sp. zn. 25 Co 290/98, který byl jejímu zástupci doručen dne 4. června 1999, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. května 1997, sp. zn. 21 C 90/92. Uvedla, že zamítnutím žaloby, jíž se domáhala uzavření dohody o vydání částí nemovitostí, se cítí dotčena na právech, zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy. Neztotožňuje se ze závěry soudu, podle nichž jí nelze předmětné pozemky vydat - i když je osobou oprávněnou, poněvadž jsou na nich vybudována hřiště a stavby, určené k veřejnému sportovnímu vyžití. Vyslovila přesvědčení, že pozemky, kterých se domáhá, sloužily i v předchozí době sportovní činnosti, a proto z hlediska stavebně právních předpisů nešlo o stavbu, zřízenou po převzetí pozemků, nýbrž pouze o úpravu jejich stávajících povrchů. Soudům vytýká, že neprovedly všechny důkazy, které v průběhu řízení navrhla, a nezjistily tak spolehlivě skutkový stav pro rozhodnutí o restitučním nároku.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu sp. zn. 21 C 90/92, který si Ústavní soud vyžádal, zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soud I. stupně pro rozhodnutí o žalobě, podané podle zák. č. 87/1991 Sb., provedl rozsáhlé dokazování, důkazy hodnotil v souladu s §132 občanského soudního řádu, Městský soud v Praze se pak vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v odvolání. Odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů je přiléhavé a vyčerpávající a Ústavní soud proto na ně odkazuje, když návrh stěžovatelky shledal zjevně neopodstatněným.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 1999