ECLI:CZ:US:1999:3.US.359.99
sp. zn. III. ÚS 359/99
Usnesení
III. ÚS 359/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) P., 2) Ing. M. M., 3) P. S., 4) Ing. J. M., 5) J. P., 6) R. P., a 7) S. M., zastoupených JUDr. P. A., advokátem, proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. července 1997, č. j. 47 Cm 394/96-52, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou 22. července 1999, se navrhovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. července 1997, č. j.
47 Cm 394/96-52. Uvedli, že označený soud uložil prvému stěžovateli povinnost provést ve své členské evidenci zápis změny členství, a to tak, že od 16. ledna 1996 přestává být členem družstva JUDr. J. S. a stává se jeho členem Ing. V. A. a od 1. srpna 1996 přestává být Ing. A. členem družstva a členem se stává M. A. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodnutí dne 25. června 1998 potvrdil, připustil však možnost podat proti rozsudku dovolání, které Nejvyšší soud dne 4. května 1999 zamítl. Dále vyslovili přesvědčení, že soudy ve svém rozhodování měly vycházet ze stanov družstva a z §229 odst. 1, 2 obchodního zákoníku, nikoliv z jeho §230. Proto se cítí dotčeni na právech, zaručených čl. 2, odst. 3, čl. 4 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, když jim byly neoprávněně uloženy povinnosti a když soudy nešetřily podstatu a smysl ustanovení, omezujících právo stěžovatelů na svobodné rozhodování v souladu s Listinou základních práv a svobod. Z tohoto důvodu považují napadené rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze za účelové, porušující jejich označená práva, a domáhají se jeho zrušení a vyslovení, že první stěžovatel je družstvem, založeným podle §221 až 226 obchodního zákoníku, nelze na něj aplikovat §230 a 232 odst. 2 tohoto zákoníku, a že stanovy družstva, přijaté dne 7. října 1992 podle §226 odst. 1 obchodního zákoníku, jsou v čl. 12 bod 1., věta prvá a druhá platné a musí být respektovány.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. 47 Cm 394/96 bylo zjištěno, že první stěžovatel byl účastníkem řízení, v němž o posledním prostředku, který mu zákon k ochraně práva poskytuje, tj. v dané věci o dovolání, rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem č. j. 32 Cdo 197/99-163, ze dne 4. května 1999, ústavní stížnost proti tomuto nesměřuje - stěžovatel napadá rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze, který rozhodl jako soud I. stupně 4. července 1997, pod č. j. 47 Cm 394/96-52.
Pro výše uvedená zjištění byla ústavní stížnost shledána nepřípustnou a v souladu s §43 odst. l písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Pokud jde o stěžovatele 2) až 7), odmítnutí jejich návrhu je odůvodněno ustanovením §43 odst. l písm. c) citovaného zákona, když tito stěžovatelé účastníky řízení u Krajského obchodního soudu v Praze ve věci sp. zn. 47 Cm 394/96 nebyli, a proto nebyli ani oprávněni návrh v této věci podat.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 1999